Aneb nevím, jak jinak přeložit slovo "peplum":) Každopádně dnešní příspěvek bude o tomto zdobném kousku oděvu. Šůsky se staly opět populární pár let zpátky, ale v rámci konfekce je s nimi několik problémů: jsou sice velmi slušivé pro každého, kdo má nějakým způsobem definovaný pas, ale musí být správně umístěné. A to je problém, protože i když máte konfekční výšku, neznamená to, že máte konfekční výšku pasu. V základu by měl být šůsek umístěn v úrovni pasu, případně si s ním můžete pohrát a vytvořit nějaký high-low efekt, ale tam hodně záleží na proporcích postavy. Další problém se šůsky je fakt, že nařasený také není moc lichotivý, nicméně spotřeba materiálu na ten střižený kolově jsou mnohem větší. Posledním, ale neméně podstatným problémem je výztuha šůsku, která v neluxusní konfekci obvykle není. Celý tento zdobný prvek pak vypadá v řetězcovém podání poněkud splihle a neforemně.
Jak tedy ušít pěkný šůsek? Prvním krokem je pečlivé zvolení umístění. Při úpravě střihu si kolem pasu zavažte gumičku, párkrát ji natáhněte, pusťte, udělejte pár pohybů a tam, kde se gumička usadí, je váš pas. Pasové značky oděvu by měly být v této úrovni a to nejen na bocích, ale i vepředu a vzadu.


Druhým důležitým krokem je nakreslení střihu šůsku. Většinou používám polokolový, který je dostatečně bohatý, ale není ho tam moc. Délka záleží na výšce postavy a výšce boků, šůsek by neměl sahat pod linii boků ani končit přesně na ní. Pokud se vám nechtějí počítat poloměry, tak zde je šikovný kalkulátor.
Třetí věc je vyztužení šůsku. Pro oděv se šůskem nepotřebujete extrémně trčavou látku, ale neměla by být úplně splývavá. U lehčích materiálů jako u šatů výše, stačí použít do lemu krinolinovou pásku(o které jsem psala už zde), u těžších materiálu je dobré podložit výztuhou(=podrazit) celý šůsek, což je případ i kabátkokápě, kterou zrovna šiju(ano, dochází k realizaci:) ).
Jako plošnou výztuhu jsem použila hedvábnou organzu a na extra výztuhu lemu tedy krinolinovou pásku, která má 2 cm na šíři. Měla jsem k dispozici pouze bílou, což vzhledem k tomu, že bude  celá skrytá, nijak nevadí.  Nejdříve jsem tedy díly šůsku kopírovacím radélkem přenesla na organzu, tu našpendlila na svrchní materiál (což je takové hodně kompaktní buklé, nejspíš tedy vařené, protože se vůbec netřepí) a díly z něj vystřihla. Podél vyznačených linií jsem pak obě vrstvy prošila stehovkou. Podražené díly už v této chvíli lze zpracovávat jako jednu vrstvu.

Krinolinová páska se vyrábí ve dvou tuhostech, většinou je dostupná ta jemnější. Dříve jsem preferovala tu tužší, nicméně má tendence se protlačovat na líc i u silnějších materiálů, proto nyní spíše volím jemnější. U šůsku obecně stačí ta standardní jemnější, pokud byste chtěli dramatičtější efekt, tak radím sáhnout po nějaké širší.


Konce krinolinové pásky je dobré začistit kusem podšívky jako na obrázku výše, konce jednotlivých vláken jsou poměrně ostré a na kůži moc příjemné nejsou.

Záložku šůsku jsem přišila k pásce krokovičkovým stehem a vše pak začistila podšívkou. 



U šatů na prvním obrázku jsem použila jiný postup- šaty jsou z hedvábno bavlněné gázoviny, látka je trčavá, ale řídce tkaná a poloprůhledná, proto není podšívka všitá klasicky, ale látku jsem podšívkou podrazila- obě vrstvy látky jsem spojila po vystřižení a pracovala s nimi jako jednou vrstvou. Na šůsku je spodní okraj začištěn podobně jako u podšívky zde(horní okraj pásky je přišit k podšívce krokovičkovým stehem):


Jak jste na tom se šůsky vy? Ignorujete, líbí se vám, šily jste, chystáte se na to?

To, jak ujíždím na zpracování a kvalitě materiálu vnitřku oděvů, bych asi psala postopadesáté a stejně bych to ještě stopadesátkrát napsat mohla. Kůže je ostatně největší lidský orgán, takže i z toho důvodu jsou vnitřky tak důležité- musíme si přece hýčkat sami sebe:)
Podšívku tedy vždy volím co nejpříjemnější a to i když se jedná o kabát. Důvod je hlavně ten, většinou nosím kabát klidně v kombinaci s halenkou s krátkým rukávem bez další vrstvy oděvu a podšívka se tedy dotýká přímo kůže- na jižní Moravě jednak zimy nebývají tak přísné, veřejnou dopravou jezdím jen ve stavu nejvyšší nouze a mnohem lépe snáším zimu než vedro.

Mezi bespoke krejčími je nejoblibenější podšívkovinou Bemberg, což je ve skutečnosti cupro, aneb viskoza vyráběná za přispění iontů mědi. Bemberg je upřednostňován před hedvábím hlavně kvůli odolnosti, ale zcela upřímně to, co jsem držela v ruce, se v mých očích nějak zásadně nelišilo od viskozových podšívek dostupných třeba v Biltexu, které se prodávají za minimálně poloviční cenu.

Kabát jsem narozdíl od předchozích nijak dále nevyteplovala, proto jsem chtěla nějakou pevnější podšívku a našla jsem ji dokonce ve svých zásobách- jedná se o směsovku acetátu a hedvábí. Ale protože šedá podšívka v černošedém kabátu by byla nuda, rozhodla jsem se pro hodně výraznou paspulku. A také jsem našla ve svých zásobách:) Nejedná se přímo o paspulku, ale gumičku tvářící se jako papulka, kupovanou ještě v NYC.



Podšívku jsem vsazovala, jako ostatně vždy, ručně- jinak by to vzhledem k postupům, které používám, ani nešlo.

U šatů by měla být podšívka spíše lehounce menší než je oděv z hlavní látky, u sak a kabátů je to naopak. A právě ruční všití umožňuje míru toho, o kolik bude podšívka volnější, regulovat. Ideální přídavky na švy jsou 2,5 cm, u ramenního švu 4 cm. Nepoužívá se podsádka zadního dílu, takže zadní díl se stříhá včetně šíře podsádky!
Postup u této podšívky se lehce liší kvůli raglánovým rukávům, každopádně pokud chcete vsazovat podšívku ručně, sešijí se pouze obvodové švy(tj. ramenní se nesešívá) a rukávy se všívají zvlášť.

Začátek je ovšem stejný, jako u každé podšívky kabátu. Na zadním středu je potřeba vytvořit sklad pro pohodlné nošení, sešitý pouze v horní části, v úrovni pasu a dolní části. Bohužel jsem zapomněla vyfotit u svého kabátu, takže jen pro představu:

zdroj : Colette Patterns

Při přišívání podšívky do svrchníků paspulku přidávám často, je to takový drobný poslední detail. Paspulku buď můžete koupit hotovou v podobných materiálech jako hotové šikmé proužky nebo si vyrobit sami- ideálně ze šikmého proužku, který složíte napůl a vložíte do něj tenkou šňůrku.
Paspulka se přišívá obyčejným předním stehem na okraje sesazovací linie.

Poté sako či kabát oblečete krejčovské panně, ale rubem nahoru.



A může se začít špendlit:) Podšívku přišpendlete na několika zásadních místech, aby se s ní dobře pracovalo, většinou začínám na zadním průkrčníku pár špendlíky a poté na předním díle odshora dolů. Než se dostanete na předním díle úplně dolů, je potřeba si poradit s materiálem podšívky navíc, který vzniká na dolním okraji. Na dolním okraji podšívku přehnete zároveň s dolním okrajem svrchní látky, ale tento okraj podšívky pak přišijete na horní okraj záložky svrchní látky. Vznikne tak určitý přebytek materiálu, který je důležitý pro pohodlné nošení. Na předním okraji by to ale nevycházelo, proto se na předním dolním okraji vytváří minisklad. Nejdřív tedy došpendlete dolní okraj až k paspulce.


Pak se vraťte ke špendlení předního okraje podšívky na paspulku a vzniklý přebytek látky složte do malého záhybu.


Přichází na řadu ramenní šev. V tomto případě byl ramenní šev součástí středního rukávového švu, což jsem vyřešila nesešitím pouze části tohoto švu. Nejdříve je potřeba našpendlit a předním stehem přišít přední díl na švový přídavek zadního dílu svrchní látky.


Poté se zadní díl přehne přes přední a tak aby původní stehy nebyly vidět, se přes něj přišije.


Podšívka se nejdříve přišívá začišťovacím stehem.


A poté v šíři cca jednoho centimetru perličkovým, což je vlastně takový super krátký zadní steh- stejný jako se používá při ručním všívání zipu. Tím se podšívka zafixuje. Zvlášť u sak a kabátů se mi líbí, když je tento steh kontrastní, proto jsem použila dírkové hedvábí v tmavě šedém odstínu. 


A výsledek:




Fotky celého kabátu najdete na mém facebooku:)

PS: O všívání podšívky klasických rukávů budu psát v pokračování série o klasickém francouzském kabátku na Módním pekle....

 Všechny linie jsem přenesla radélkem vnitřní linie a značky jako směr vlákna nebo linie přehybu klopy jsem ještě zvýraznila fixou. 


Pak už stačí jen vystřihnout a střih si označit- k čemu střih patří a pro koho je(děláte-li střihy pro více osob).

Prvních pár let, co jsem začala šít na sebe, jsem měla docela problém s vhodnými střihy. Burda moc na teenegerky nemyslela a moc jsem si nevěřila v upravování střihů ve smyslu, jak udělat z něčeho základního spektakulární model z přehlídek. Dneska se už naštěstí na Burdu ani jiné komerční střihy ohlížet nemusím a i když musím udělat asi tak o tisíc kroků víc než profík, tak většinou dospěji ke zdárnému konci.
Tentokrát jsem si vyhlídla úžadnou kápi z letošní zimní kolekce Delpozo. Není to praktický kus do šatníku, spotřeba materiálu nebude zrovna malá, ale je to jedna z těch věcí, které šít prostě chci:)




Kápě jsou vůbec takovým silným letošním tématem, ale přece jen to s  aplikovanými zvířátky a lesem od Dolce&Gabbana bych asi ušila na příští rok:)


Pokud se pouštíte do šití podle předlohy, je více než vhodné si sehnat co nejvíce fotek daného modelu. V tomto ohledu jsem měla štěstí, že se jedná o letošní model a jsou dostupné slušné fotky na e-shopech.



Původní model se skládá z krátkého saka s mini šůskem a kápí místo rukávů a sukně, oboje z vlněného krepu. Je tedy myšlený spíše jako kostým než jako podzimní svrchník, nicméně se mi zamlouvá spíše druhá varianta, takže moje verze bude kabátek s minišůskem a spodním dílem, který bude sahat do půli stehen.
Při tvorbě střihu jsem začala s vlastním ověřeným základním střihem na sako- nebylo ho tedy potřeba nijak upravovat, kromě zúžení v oblasti pasu(u sak přestřižených v pase mám radši menší přídavky na volnost). Z toho důvodu jsem volila variantu tvorba střihu na polovinu panny, pokud bych se chtěla odpíchnout od konfekčního střihu, nejdřív by musela proběhnout úprava samotného základního střihu a až potom bych tvořila dál.

Prodloužení středu předního i zadního dílu vzniklo tak nějak omylem- měla jsem pocit, že ten materiál tam budu potřebovat, nicméně jsem ho hned v dalším kroku odstřihla.

 Šůsek je tvořen tak nějak instinktivně- křivku jsem obkreslila z podložky, nicméně jsem v průběhu zjistila, že je látky při dolním okraji moc, takže na vlastní model použiju šůsek s větším poloměrem. A také jsem ho postupně posouvala výš a výš, aby se výsledek více podobal původnímu modelu.


A v této fázi zbýval už jen poslední krok- kápový rukáv, který dělá z kápě kápi:) Začala jsem s protizáhybem- každý sklad má 8 cm na šíři, celkem je tedy schováno přes 30 cm látky.



Pomocí střihu na rukáv jsem vyznačila místo, kde ukončím rukáv a začnu s kápí a pak to tak nějak instinktivně vykládala na látku. 


Výsledkem bylo něco, od čeho se dalo docela dobře odpíchnout.

První verze

Detaily k vychytání v této chvíli: šůsek je moc nízko a moc dlouhý, "rukáv" v zadní části nesedí- nutné posunout tu část průramku, která ještě zbyla. A to jsou důvody, proč při takovém experimentování je pro mě nezbytné dělat zkušební model. Posunutí šůsku totiž neznamená jen přešít šůsek jinam, ale i posunout celý spodní díl sukně- ten se tedy musí prodloužit směrem nahoru. A kápi, která by se musela celá přestříhat, radši ani nemluvě.

Po pár úpravách mám tedy něco jako střih, i když plánuju ještě drobné úpravy na šůsku- zejména zkrácení jeho středové části.

Na zadní části kápi jsem nakonec musela zašpendlit část materiálu, v konečné verzi střihu počínám jen s krátkým rukávovým záševkem jako na původním střihu.

Rukávová hlavice byla nakonec nějaká kratší, tudíž budu muset dodat materiál do skladu.

Pokud tedy máte touhu po nějakém konkrétním modelu, volné odpoledne a pár metrů kalika, směle do toho. Druhá nejhorší věc, co se může stát, že budete neustále upravovat a upravovat, až to bude vypadat k světu. A nejhorší? Prostě že se to nepovede a zkušební model vyhodíte. Ale ta šance, že to nedotáhnete, je velmi malá, potřebujete jen trpělivost a trochu si věřit :)

Nerada šiju jednoduché věci. A čím jednodušší, tím mi to trvá díky mojí nechuti déle- šitím bych se opravdu živit nemohla. Má to ale i své světlé stránky. Poté, co jsem pár lidem zkracovala kalhoty půl, třičtvrtě nebo i celý rok, mě o to už nikdo nežádá :) A přitom to nedělám schválně, přísahám(ale zase je mi jasné, že kdybych se vyšikanovala a dělala tyhle věci do týdne, měla bych jich neustále hromadu na stole). Na kupování a následné zkracování košil manželovi už jsem zcela rezignovala, mnohem rychlejší je je ušít. Práce s centimetrem- nejdřív odměřit míru zkrácení a pak záložku...brrrrr. A co je nejhorší? Jednu z košil jsem mu zkrátila do požadované délky a on usoudil, že by to chtělo ji mít ještě tak o tři centimetříky kratší. Košile visí dva roky po nákupu stále v mojí skříni a smutně se mačká na korzetoidní šaty, co jsem měla ušité za měsíc i se zápalem plic.
Stejný problém mám s tričky a vůbec šitím úpletů. Je to rychlé a efektivní, ale hodina za overlockem mi nepřináší zdaleka takovou radost jako pikýrování saka. Z toho důvodu k tomu přistupuji tak trochu manufakturně a i když to moc nepomáhá- nad šicím časem na plné čáře vítězí prokrastinace, tak je aspoň hodně triček naráz a já mám klid. Hodně mi v tomto pomohlo i částečné sžití s over a coverlockem.

Nastříháno a teď už jen během dvou odpolední ušít. Teorie je krásná, ale prokrastinace nad ní většinou vítězí:)

U overlocku jsem měla neustále problém s převlíkáním nití. Sice to není potřeba dělat úplně často, ale když holt šijete nejdřív téměř bílé tričko a pak černé, je potřeba vyměnit nitě a to všechny. Dříve to pro mě byla záležitost tak na dvě hodiny, momentálně to zvládám během pěti minut. Začínám tím, že ustřihnu všechny původní nitě těsně u špulky. Poté dvě nitě vpravo(modrá a červená) navážu uzlíky na nitě nové a nechám je strojem projet. Nitě vlevo- tedy ty, co prochází jehlami, pak navlékám kompletně znovu. Asi nejdůležitější věc v tomto procesu je, aby "levé" nitě(zelená a oranžová) v konečné fázi (šicím prostoru) procházely nad nitěmi "pravými", nikoli mezi či dokonce pod nimi, protože jinak se nitě(nejčastěji modrá) přetrhnou a navlékání může začít odznovu.



A coverlock je záležitost opravdu sama pro sebe. Zatáhnete za jednu niť a půlka švu je vypáraná, ale platí to pouze v případě, že jej vypárat nechcete. Nevím, jak u ostatních, ale na mém není jakákoliv ryska, kterou bych se mohla řídit, aby byl steh rovnoměrně od okraje. Tuhle chybku řeším pomocí sublimační fixy. Ideální je, když šijete víc věcí, mít nachystanou u všech stejnou šíři záložky. Pak vložíte kus, který chcete začistit rubem nahoru a vyladíte šíři, ve které chcete šít, tu si pak označíte u okraje sublimační fixou.



 Pak danou věc přehodíte zase lícem nahoru a můžete začít šít podél vyznačené linie. Od této linie si držím vždycky radši drobný odstup, abych měla jistotu, že okraj záložky bude skutečně přichycený.


Dřív jsem nejdřív na tričkách odšila záložky a pak teprve boční švy, čímž se měl zafixovat coverlokový steh. Nefungovalo to, záložka se často párala a měla jsem spoustu reklamací, proto jsem začala používat metodu, kdy sešiju nejdřív boční švy, odšiju část záložky a začátek švu začišťuji ještě s látkou ve stroji(stačí všechny nitě vytáhnout do rubu a několikrát je vzájemně zauzlit). Teprve poté odšiji celou záložku a konec opět začistím stejným způsobem. Někdy je to náročné- hlavně u dámských věcí s dlouhým rukávem, ale u této metody se mi zatím párací faux pas nestalo :)

Tyhle triky nejsou nijak sofistikované, ale pro mě jakožto pro člověka, co právě došil desátý až devatenáctý výtvor z úpletu za život, znamenaly velký posun. A jaké jsou vaše úpletové triky s triky?:)

Ano, i já. Jsem na Facebooku. Respektive celý šicí budoár. Šicí blogy, které spíš přípomínají ty módní a neobsahují žádné šicí tipy, mě až tak neberou, proto jsem se i snažila vydat jinou cestou. Nicméně tu vlastně nedávám skoro žádné hotové výrobky, což jsem jsem se rozhodla změnit právě FB stránkou, kde budu přidávat fotky hotových věcí včetně "technické" stránky.

Ale nejen já mám novinky!
I v Brně se v těchto dnech rozjíždí sdílená šicí dílna. Provoz zatím zkušební, nicméně se zde pořádají i kurzy šití za dost příjemné ceny a to i kurzy pro děti(od 10 let).

Obchod Šití Nití, který má svoji kamennou pobočku v Brně, uspořádal soutěž o nej šaty z jejich materiálů. Momentálně probíhá hlasování a fotky všech účastnic i informace, jak můžete hlasovat, naleznete zde.

Jeho videa jsou sice rok stará, ale mnou čerstvě objevená. Newyorský krejčí Rory Duffy v nich ukazuje, jak se šije takové pořádné sako. Kam se hrabou kurzy na Craftsy...a ta žehlička!

A nakonec jedna krása, co na mě vykoukla na Pinterestu. V těhle chvílích lituju, že už mám po svatbě :)

V této sérii napsala a vydala Claire Shaeffer již 4 knihy, tu první, nejslavnější, dokonce už ve druhém, rozšířeném vydání. Další tři knihy se od první velmi liší. Kterou si tedy stojí za to pořídit a kterou už ne?



 Couture Sewing Techniques je rozhodně kniha, kterou bych doporučila mít každému, kdo šije od úrovně mírně až středně pokročilé. I když se nevyžíváte v ručním šití a tradičních technikách, už kvůli rozhledu, co je možné, byste si ji přečíst měli. U mě tato kniha navíc nastartovala odklon od burdovského šití k právě tradičním technikám. Přiznám se, že jsem ji poprvé četla se slovníkem, protože spoustu šicích výrazů jsem neznala, ale je to jedna z těch knih, ke kterým se znovu a znovu vracím.

Couture Sewing Techniques

 Její záběr je obrovský, proto jsou některé části poněkud stručnější, obsahuje poměrně málo fotografií a obrázků, ale na spoustě fotografií jsou vintage couture modely, s ukázkami jejich vychytávek. Relativní stručnost  ve smyslu popisu jednotlivých technik v jednotlivých sekcích však zas tolik nevadí, protože to důležité obsahuje- a hlavně techniku o které nevíte, použít nemůžete, to je logické :)
Hned na začátku kniha obsahuje i zajímavé čtení, jak to chodí, když jste zákazníky haute couture salonu a hlavní rozdíly mezi couture a luxusní konfekcí.  Kniha vyšla v druhé, rozšířené edici, ze které jsou i fotografie.

Couture Sewing Techniques

Jako druhá vyšla kniha Couture Sewing: Tailoring Techniques. Což je z celé série tím nejslabším článkem. Pokud chcete knihu o šití sak a kabátů, pořiďte si Vintage couture tailoring od Thomase von Nordheima, o které jsem psala nedávno. Kniha od Shaeffer měla tu smůlu, že vyšla několik měsíců po von Nordheimově knize, takže se neubrání srovnání. Tato kniha obsahuje spíš popis jednotlivých technik a není tak edukativní, ve smyslu, že by někdo, kdo o tradičních technikách nikdy nic neslyšel, mohl ušít jen podle ní sako.

Couture Sewing: Tailoring Techniques

Kniha samotná tedy není zase tak hrozná, ale je zbytečné si ji pořizovat, když je na trhu lepší a obsáhlejší.
Oproti předchozí knize od Shaeffer obsahuje spoustu obrázků a ilustrací a její součástí je i DVD s instruktážními videi.

Couture Sewing: Tailoring Techniques

Jako třetí se na trh dostala Couture Sewing: The Couture Cardigan Jacket. Tato kniha už obsahuje návod krok za krokem, jak ušít klasický francouzský kabátek, chanelovské sako, či jak tento kus oděvu chcete nazvat. Pokud se ho chystáte šít a chcete vyzkoušet tradiční techniky, tuto knihu si rozhodně pořiďte. Jde o komplexní návod, opět se spoustou ilustrací a fotografií.

Couture Sewing: The Couture Cardigan Jacket

Kniha je také doplněna o DVD, takže je to vlastně kniha a video kurz v jednom. Kniha obsahuje i spoustu fotografií kabátků ze sbírky Shaeffer, jedná se o originální kabátky Chanel, tak i jejich licencované kopie.

Couture Sewing: The Couture Cardigan Jacket

Jako poslední ze série vyšla letos kniha Couture Sewing: The Couture Skirt. Je to vlastně takový doplněk předchozí knihy, pokud si chcete ušít celý kostým. Kniha je opět plná ilustrací a fotografií, s přiloženým DVD. Pro mě neobsahovala příliš nových informací, nicméně jsem ocenila opět spoustu fotografií z archivních kusů a část o šití pásků se mi zdá poučná pro každého, kdo často šije sukně.

Couture Techniques: The Couture Skirt

Pokud sukně moc nešijete, případně vás nezajímá tradiční vypracování pásku na sukni, knihu můžete s klidným srdcem přeskočit.

Couture Techniques: The Couture Skirt

Ani jedna kniha bohužel není dostupná v češtině.

Jaká je tedy moje rada, co si pořídit? Určitě Couture Sewing Techniques. Couture Sewing: Tailoring techniques je naopak zbytečná investice. U zbylých knih záleží, co hodně šijete a hodláte šít.

Vlastníte některou z těchto knih? A souhlasíte, nebo máte na ně jiný názor?

Ačkoliv se někdy záševky používají jako součást designu na oblečení, většinou mají být co nejméně nápadné. Někdy nám to dost výrazně ulehčí vzor, někdy naopak přitíží. Ve vysoké krejčovině se ovšem používá technika, kterou můžeme nechat záševek zmizet. Není to nic složitého, používáte ji pokaždé, když šijete něco s ramenním švem, aniž byste o tom věděli. Kdy naposledy jste odšívali ramenní záševek(drobný záševek na zadním dílu reflektující zakulacení ramene a zad)? Já ho na finálním střihu viděla jen jednou v životě. A udělala s ním to, co se dělá normálně- zadní díl jsem navolnila na přední. A stejně můžete postupovat i s jinými záševky.