Šicí telenovela

Nerada šiju jednoduché věci. A čím jednodušší, tím mi to trvá díky mojí nechuti déle- šitím bych se opravdu živit nemohla. Má to ale i své světlé stránky. Poté, co jsem pár lidem zkracovala kalhoty půl, třičtvrtě nebo i celý rok, mě o to už nikdo nežádá :) A přitom to nedělám schválně, přísahám(ale zase je mi jasné, že kdybych se vyšikanovala a dělala tyhle věci do týdne, měla bych jich neustále hromadu na stole). Na kupování a následné zkracování košil manželovi už jsem zcela rezignovala, mnohem rychlejší je je ušít. Práce s centimetrem- nejdřív odměřit míru zkrácení a pak záložku...brrrrr. A co je nejhorší? Jednu z košil jsem mu zkrátila do požadované délky a on usoudil, že by to chtělo ji mít ještě tak o tři centimetříky kratší. Košile visí dva roky po nákupu stále v mojí skříni a smutně se mačká na korzetoidní šaty, co jsem měla ušité za měsíc i se zápalem plic.
Stejný problém mám s tričky a vůbec šitím úpletů. Je to rychlé a efektivní, ale hodina za overlockem mi nepřináší zdaleka takovou radost jako pikýrování saka. Z toho důvodu k tomu přistupuji tak trochu manufakturně a i když to moc nepomáhá- nad šicím časem na plné čáře vítězí prokrastinace, tak je aspoň hodně triček naráz a já mám klid. Hodně mi v tomto pomohlo i částečné sžití s over a coverlockem.

Nastříháno a teď už jen během dvou odpolední ušít. Teorie je krásná, ale prokrastinace nad ní většinou vítězí:)

U overlocku jsem měla neustále problém s převlíkáním nití. Sice to není potřeba dělat úplně často, ale když holt šijete nejdřív téměř bílé tričko a pak černé, je potřeba vyměnit nitě a to všechny. Dříve to pro mě byla záležitost tak na dvě hodiny, momentálně to zvládám během pěti minut. Začínám tím, že ustřihnu všechny původní nitě těsně u špulky. Poté dvě nitě vpravo(modrá a červená) navážu uzlíky na nitě nové a nechám je strojem projet. Nitě vlevo- tedy ty, co prochází jehlami, pak navlékám kompletně znovu. Asi nejdůležitější věc v tomto procesu je, aby "levé" nitě(zelená a oranžová) v konečné fázi (šicím prostoru) procházely nad nitěmi "pravými", nikoli mezi či dokonce pod nimi, protože jinak se nitě(nejčastěji modrá) přetrhnou a navlékání může začít odznovu.



A coverlock je záležitost opravdu sama pro sebe. Zatáhnete za jednu niť a půlka švu je vypáraná, ale platí to pouze v případě, že jej vypárat nechcete. Nevím, jak u ostatních, ale na mém není jakákoliv ryska, kterou bych se mohla řídit, aby byl steh rovnoměrně od okraje. Tuhle chybku řeším pomocí sublimační fixy. Ideální je, když šijete víc věcí, mít nachystanou u všech stejnou šíři záložky. Pak vložíte kus, který chcete začistit rubem nahoru a vyladíte šíři, ve které chcete šít, tu si pak označíte u okraje sublimační fixou.



 Pak danou věc přehodíte zase lícem nahoru a můžete začít šít podél vyznačené linie. Od této linie si držím vždycky radši drobný odstup, abych měla jistotu, že okraj záložky bude skutečně přichycený.


Dřív jsem nejdřív na tričkách odšila záložky a pak teprve boční švy, čímž se měl zafixovat coverlokový steh. Nefungovalo to, záložka se často párala a měla jsem spoustu reklamací, proto jsem začala používat metodu, kdy sešiju nejdřív boční švy, odšiju část záložky a začátek švu začišťuji ještě s látkou ve stroji(stačí všechny nitě vytáhnout do rubu a několikrát je vzájemně zauzlit). Teprve poté odšiji celou záložku a konec opět začistím stejným způsobem. Někdy je to náročné- hlavně u dámských věcí s dlouhým rukávem, ale u této metody se mi zatím párací faux pas nestalo :)

Tyhle triky nejsou nijak sofistikované, ale pro mě jakožto pro člověka, co právě došil desátý až devatenáctý výtvor z úpletu za život, znamenaly velký posun. A jaké jsou vaše úpletové triky s triky?:)