Tímto příspěvkem bych ráda zahájila minisérii o šití pánských košil. Pánských košil jsem se dost bála a začala jsem s nimi až nedávno, díky kurzu na Craftsy. Volnočasové pánské košile jsou celkem dostupné zboží- různé materiály i cenové relace s odpovídajícím zpracováním. Jenže když máte chlapa, který si oblíbí jednu košili z pěti a nosí ji jako pracovní, přičemž nejpozději při dvacátém nošení ji nevypratelně zabarví a vyžaduje další, ÚPLNĚ stejnou, jenže oni ji už nemají, tak se šití košil stává nezbytností. Naštěstí to zas takový problém není a je to celkem rychlá práce, moměntálně šiju dvě košile zaráz a je to víkendová záležitost, zvlášť pokud máte ověřený střih. Možná větším oříškem než ušití takové košile je sehnání správného materiálu. Pokud chcete pánskou košili z kategorií "vtipných", přímo se nabízí plátna Liberty, což je ovšem dražší záležitost. Potisky jsou ovšem nádherné a může se poštěstit i na britském ebayi získat nějakou vhodnou látku za pár peněz. Levněji lze sehnat vhodné materiály v evi-látkách či se podívat po jiných značkách quiltovacích bavlněných pláten (i značková plátna by měli mít v látkách Mráz). Paradoxně horší situace nastává, nechcete-li látku na pánskou casual košili v kategorii vtipných. Nesmí být moc tenká, ani moc tlustá, nejlépe elastická, pro mého chlapa šedá nebo černá. No zkraťme to, zatím nejlepší materiál, co jsem sehnala, je oxford, který mají v různé gramáži ve větším barevném výběru jen v Komolkovi (pokud někdo víte o jiném, levnějším, zdroji, tak budu ráda). Oxford je bavlněná látka v jednoduché plátnové vazbě, kdy osnova je z barvených vláken a útek v klasickém případě z bílých(ale existují i jiné barevné varianty). Jeho velkou výhodou je i snadnost šití. Oxford na obrázku z wikipedie:
Kromě klasických pláten se můžete koukat i po lehčích atlasech, rypsech, leskou vzdušnější košili je možné vyrobit i z cupra, prostě zálež na preferencích. A co střihy? V posledním roce vyšly v Burdě dva střihy na pánskou košili- střih 138 z dubnového čísla v prodloužených velikostech, zde doporučuji pořádně přeměřit délku, protože například rukáv jsem musela na muže 190 cm vysokého zkracovat o 5 centimentrů a v aktuálním lednovém vydání střih 127 ve standardních velikostech.
Svůj střih mám vyrobený podle jedné starší velmi oblíbené košile, která již dosloužila s rukávy právě z výše uvedeného střihu z Burdy, protože původní košile měla rukávy krátké. Na střihu mám již vyznačené švové přídavky, což je šikovné zvlášť když tento střih budete používa opakovaně. Ze svých zkušeností bych doporučila následující šíři přídavků- boční švy, švy rukávů, průramky a rukávové hlavice 1,5 cm a zbytek švové přídavky v šíři 1 cm. Na závěr jako povzbuzení do dalších dílů přidávám obrázek svojí třetí košile šité z kombinace plátna Liberty z podzimní kolekce 2013 a oxfordu z Komolky(momentálně je v pokročilé fázi zpracování košile z téhož materiálu).
Jak jste na tom vy? Šijete a co šijete na své chlapy? Jinak přeji hezký poslední adventní víkend(do Vános se snad ještě ozvu s druhou částí)!

Když před vámi stojí úkol obrovský, že vypadá jako schodiště, u něhož ani při zaklonění hlavy nedohlídnete na vrchol, je nutné vrátit hlavu zpátky a postupovat krok za krokem, schůdek po schůdku. Jedním z mých momentálních volnočasových schodišť je dokonalé řemeslné zvládnutí saka/kabátu. Předloni jsem ušila první kabát jen pomocí žíněnek, ještě bez pikýrovaných klop. Loni jsem zvládla sako a kabát. No a letos jsem se pustila do pánského kabátu Vol.2 a jako výzvu pro tento úkol jsem si stanovila zvládnout tvarování pomocí žehličky. V mojí oblíbené knize od Thomase von Nordheima je toto téma celkem podrobně reozebráno včetně ilustračních fotografií, nicméně věty typu "pozor ať si nevytáhnete linii přeložení klopy" mne celkem vyděsily. Naštěstí jsem měla tu čest poznat skvělou Anique, která poskytuje i invididuální lekce pro ty jako já, kteří nejsou z Prahy (při čtení programu na kurz klasického saka jsem musela zamáčknout slzu, ale co už, ve "zlaté lodi" se prostě žije dobře :) ). Během dvou hodin, které uplynuly jako lusknutí prsty, mi Anique ukázala principy a dohlídla na mě, abych vše dělala správně(a třeba nevyrovnávala to, co před chvílí natvarovala, jako se mi jednou podařilo). Tvarování párou je mnohem delší proces než na ony dvě hodiny, zvlášť pokud se člověk učí, ale i tak bylo natvarování hodně vidět a rozhodně mi to vlilo do žil energii k dalšímu hraní si s formou a tvary, takže jsem hned dnes další hodinu přesvědčovala žíněnku, aby se pěkně natvarovala v prsní oblasti. A najednou i fotky v knize dávají mnohem větší smysl. Dalších pár schodů pokořeno. Ale hlavu stále radši nezvedám :) PS: Přidávám ještě dvě fotky z mezivýsledku. Žíněnka na rovné ploše, kde je vidět "přebytek" materiálu v prsní části a v sušící poloze, kde je tvar podpořen podložením třeba zbytky látek. V téhle poloze by měl kus zůstat nějakou tu chvíli(ideálně třeba přes noc), aby pořádně proschl a zafixoval se jeho tvar.

Jak už jsem psala v jednom z minulých příspěvků, miluju knížky. A opět jsem jedné neodolala. Kniha The Dressmaker's Handbook of Couture Sewing Techniques od Lyndy Maynard neměla tak dobré reference jako ta se zdánlivě obdobným tématem od Claire Schaefferproto byla přesunuta do škatulky "nezájem". Nedávno jsem však narazila na článek s technikou, jak lemovat čtyřvláknový hedvábný krep s tím, že ji doporučila právě autorka této knihy. Moje zvědavost začala, riera a usmívá se tam na vás overlock, musí to nutně vést k rozčarování. A tento pocit nepřestává ani na dalších pár stránkách, kde se řeší techniky výstřihů do V u úpletových triček. Na to však navazují techniky výstřihů trochu víc couture(i když se tam semtam použije ten overlock). Zbytek knihy pokračuje ve stejném duchu. Trocha couture, trocha RTW a po druhém prolistování zjistíte, že komplexnejší přehled, jak ušít krásně výstřih/jak ušít krásně lem, v jiné knize vlastně nebyl. Všechny techniky jsou doplněny spoustou fotografií. Celkově bych knihu doporučila a myslím,že kdyby se jmenovala "Vše o detailech", najde si i více fanoušků, protože ji využije jak amatérská couturiérka, tak vyznavačka rychlejších technik šití. Výstřihové a lemovací techniky jsou pak doplněny třeba kapitolou o používání výztuh- jak ovlivňují jednotlivé podkladové látky chování a vzhled látek svrchních. Demonstrováno je to na kolové sukni oblečené na figuríně, což dává lepší představu proč a jak se výztuha jinou látkou používá. Druhou publikací, kterou jsem si v nedávné minulosti pořídila, je Bridal Couture od Susan Khalje. Tato kniha je dávno vyprodaná, použité výtisky nehorázně drahé a dostupná je jen na CD za dosti zajímavou cenu necelých 40 dolarů. CD totiž není chráněno proti kopírování, tak mám z toho celého dojem, že cena je kompenzací za fakt, že ho bude sdílet více lidí. Mám ráda papírové knihy, takže jsem se rozhodla si knihu nechat vytisknout, ale nejsem stavu se k tomu donutit, takže zatím jen černobílý tisk na obyčejném papíře. Kniha byla publikována velmi dávno a svědkem toho jsou příklady svatebních rób, které jsou opravdu hodně demodé. To ale nemění nic na faktu, že by knihu měl vlastnit každý, kdo si chce ušít společenskou či svatební róbu bez použití lepení a podobných srand. Hlavně části týkající se krajek jsou oprravdu skvělé a opět, v takovém rozsahu tyto techniky nepokrývá žádná kniha, kterou vlastním.

Právě uplynulý víkend jsem trávila v Praze na kurzu tvorby ribbonu, který učila Anique z blogu Sunday Morning. Ribbon je nízký korzet, který je tvořen stuhami, pevnost korzetu dávají vyztužené panely s kosticemi. Ostatně celý proces tvorby ribbonu popsala a nafotila Anique na svém blogu. Primárním účelem mého korzetu je získání krásné siluety do velké bílé róby, proto ta cukrátková barevnost. Kurz byl dvoudenní, výuka probíhala vždy osm hodin. Původní plán byl takový, že si uděláme střih na míru, provedeme zkoušku korzetu, případné úpravy, připravíme si kov a osadíme polovinu korzetu. Jak jste ovšem jistě zaznamenali, bylo docela teplo. Vedro. V podstatě počasí, které mám představu, že panuje v pekle. Mozek se vařil, takže když jsem chystala korzet na zkoušku, většinu švů jsem musela přešívat dvakrát a stejně to do ideální podoby mělo daleko. A nejhorší na té celé snaze o tvůřčí činnost za neustálého plavání v pekelném kotlíku byl fakt, že mi to bylo chvílemi i jedno(naštěstí mě to vždycky velmi rychle přešlo). Nakonec jsme tedy nestihly dodat železo ani do půlky korzetu, ale vše je nachystáno a doufám, že se brzo budu moct pochlubit s výsledkem.



Ale popořadě. Celý víkend jsem zahájila už v pátek a to stylově- nákupem látek. Hned u nádraží jsem po dlouhé době nakoukla do Parexcellence. Byl to jeden z prvních obchodů, ze kterého jsem nakupovala po internetu, maily s komunikací s tímto obchodem mám někdy z roku 2004. Moje nákupy byly ale vzhledem k cenám a nepříliš dobrým fotkám zřídkavé (fotkynejsou až tak strašné, ale byly by adekvátní k obchodu o desetinové cenové relaci, ne někde, kde látky stojí kolem dvou tisíc za metr). Popravdě mě nalákal hlavně avizovaný výprodej. Ovšem návštěva obchodu nebyla příliš příjemným zážitkem. Chcete cedulku s cenou, materiálovým složením a nějaké označení, kde ty slevy mají? A proč jako. Nemám z tohohle obchodu pocit, že by o mě jako o zákaznici stál, i když si nemyslím, že jsem klientem tak nezajímavým.
Další nákupní destinací byl Aped. Co říct k Apedu. Mají toho moc, někdy za paradoxní ceny. Třeba hedvábný gazar za 260 korun za metr. Já mám ráda menší výběr s jasně danou kvalitou i materiálovým složením a se vším zbožím v určitém kvalitativním rozmezí. Proto jsem byla v Evi-látkách ve svém živlu. Dokonce mám i kabátovku v nádherném odstínu červené. Později jsem si sice nadávala, že jsem si ji nenechala poslat poštou, ale je mi jasné, že než bych se rozhoupala, byla by vyprodaná.
Každopádně v sobotu začal kurz, byl docela komorní, což bylo fajn díky invididuálnímu přístupu, kterého se nám dostávalo. Po vysvětlení základních principů a střihové konstrukce jsme začaly s tvorbou střihů. Střih na ribbon se skládá z látkových vyztužených panelů, ve kterých jsou vloženy kostice, háky a naaplikovány průchodky, mezi nimi jsou celkem 4 panely ze saténových stuh. Skládání klouzavých saténových stuh na sebe tak, aby vždy přední a zadní díly byly symetrické, je trochu zapeklitější část, ale mně se ten největší kiks podařil o něco později. Před vkládáním železa se celá hotová polovina korzetu musí pořádně sežehlit. Při přípravě na tuto činnost jsem zjistila, že jeden panel mám ušpiněný od meruněk. Z lícové strany somozřejmě. Přední středový panel samozřejmě. V té nejviditelnější části samozřejmě. Naštěstí to trocha šampónu spravila :)
  Jinak ribbon má být velmi pohodlný korzet, což nedokážu dobře posoudit, ale je pravda, že při zkoušce jsem se v něm cítila lépe než ve stahovacím spodním prádle a to jsme zvolily stažení pasu o 10 centimetrů. Každopádně se moc těším na výsledek a na případný další kurz!

Máma se mě čas od času zeptá, co zrovna šiju a já jí téměř pokáždé řeknu, že šaty a co bych asi tak já mohla šít. Šaty a to obvzláště ty dobře sedící, jsou pro mě ten nejhezčí kus oblečení, co si lze obléci. Někdy jdu po ulici a představuju si, jak skvěle by vypadala ta či ona dívka v šatech. No řekněte, nebyly by ulice hned krásnější, kdyby v podobném počasí, jako je dnes, byly ulice plné lehkých šatů z neumělých materiálů a ne šortek a tílek zahalujících to nejnutnější (a někdy ani to se nepodaří)?
Momentálně se nejvíc zabývám šaty z hedvábného šifonu, který mám z Apedu. Budou to určitě nejdražší šaty, co jsem kdy ušila, ale ten materiál je prostě nádherný. Včera jsem se chodila kochat téměř dokončenou živůtkovou částí ležící na posteli. Jako kdybych tam měla kus pokladu, lépe řečeno šaty od Dolce a Gabbana za pět tisíc dolarů :)
Ale zpět ke klouzavé mrše jménem hedvábný šifon. Šití s ním mě donutilo si předčasně koupit řezací podložku a kolečko (obojí KAI, obojí z Ragosu ). Předčasně proto, že ještě nemám pracovní stůl a podložka je v šířce vybraného stolu. Je dostatečně velká, abych na ní "ustříhla" látku v dvojité šíři 120 cm. Šifon byl širší, takže jsem stříhala živůtkové části nadvakrát (sukně budou jen dva pruhy látky sešité k sobě, nahoře nařasené). Práce to byla báječná- látku jsem přichytila zabodnutím špendlíků kolmo na podložku a díky síti vše mohlo býti v pravém úhlu. U těhle materiálů se k nůžkám asi nevrátím.
 Asi bych to nebyla já, abych si nevymyslela nějakou lahůdku, tak jsem se rozhodla výstřih a průramky olemovat šikmým proužkem (shodou okolností stejně jako P. na tričku před pár dny). Řeknu vám to rovnou, vytváření šikmého proužku z hedvábného šifónu je prostě peklo. Naštěstí jsem měla pomůcku a to stabilizační sprej.

 

 O spreji jsem se dozvěděla na Colette blogu, ale jimi doporučovaný sprej jsem nebyla schopná rozumně sehnat. Proto jsem si objednala něco podobného na MacCulloch a Wallis. Jedná se spíše ale o sprej používaný na výrobu dekorativních květin a podobných věcí při práci modistů. Lze ho vyprat mýdlem a teplou vodou, ale mám takové tušení, jestli to nebude jen obyčejný škrob (složení na lahvičce neuvedeno). Celé šaty bych asi nesprejovala, ale na detaily jako šikmé proužky se velmi hodí.
Jinak celá technika lemování průhledných materiálů šikmým proužkem je z blogu barcelonského krejčího Paco Peralty.

Tuhle otázku určitě slýcháváte často. Otázku na fakt, jestli se vám vyplatí šít si šaty, když obchody jsou plné konfekce. A já vždycky říkám, že vyplatí. Jistě, nemůžu soupeřit s obchody jako H&M v ceně, ale mohu soupeřit s mnohem dražšími značkami v materiálech a kvalitě. Zrovna včera mi maminka chválila nové šaty a ptala se, co je to za materiál. Slova hedvábí a bavlna po mě opakovala téměř zasněně a mě to přinutilo přemýšlet, jestli má vůběc máma něco z hedvábí(kromě šátků, které jsem jí v pubertě malovala). Nemá. Jsem asi hrozná dcera, ale za celý život jsem ušila mámě jen dvoje kalhoty a trenčkot. Ale vážně nemám čas. Apoň jí proto pomáhám s nákupy. Jenže poslední dobou materiálově nestojí za nic ani věci z dražších obchodů, poslední listování jedním módním časopisem ve mě vyvolalo skoro i šok. Poměrně jednoduché věci z polyesteru nebo viskózy stály klidně 10 tisíc. Šaty za 3 tisíce v obchodě mají podšívku z toho nejhoršího polyesteru. Myslím, že přichází čas najít schopnou krejčovou. Nemám moc velké nároky. Jen ušít to, co se jí řekne. Polední dva pokusy dopadly šíleně, tak mi držte palce, ať má máma konečně plný šatník věcí z vlny, bavlny a hedvábí. A polyesteru smrt!:)
PS: kdyby jste měl někdo tip na spolehlivou krejčovou z Brna/ochotnou přijet do Brna, tak bych byla moc vděčná!

Hedvábný papír se klasicky používá na střihy, při vyšívání a při šití jemných či choulostivých látek. A právě na poslední šaty, které šiji z cupra, jsem ho hojně využila. Cupro je hodně "tekutý" materiál a ušít na něm hezké lemy a dobře zastabilizovat okraje, není tak jednoduché. Naštěstí jsem narazila na několik tipů, jak si s tím poradit.
Prvním problémem byl volán na předním dílem a jeho okraje. Cupro není nijak luxusní materiál, i když na svoje výrobky jej používají konfekční firmy spíše střední a vyšší cenové kategorie. Je to polosyntetická tkanina vyráběná z celulozového vlákna, narozdíl od příbuzné viskózy je prodyšný a moc příjemný během horkého léta. Je to asi jediný nepřírodní materiál, který jsem ochotná vzít při svém šití na milost.
Můj původní záměr byl proto udělat lem volánu na overlocku o několik tónu tmavší nití, ale pak jsem se rozhodla použít jeden z tipů od Kennetha D. Kinga. Moje technika je trochu modifikovaná:

Protože volán je poměrně malý díl, vystřihla jsem ho z hedvábného papíru celý, přiložila na látku a vystřihla. Díl z papíru by měl ležet na lícové straně látky. Švové přídavky jsem zastřihla na dvojnásobnou šíři požadované záložky- chtěla jsem 3mm záložku, proto je zastřiženo na 6 mm. V půlce tohoto přídavku přišijeme papír s látkou.



Lem jsem nechtěla prošívat na stroji, ale ručně, proto jsem použila stehovku a klasický přední steh(čím menší délka stehu, tím líp). Jde ale v pohodě použít šicí stroj se stehem nastaveným na stehování.

Rub látky

Pokud máte něco trčavějšího lze teď látku otočit tak, aby byla rubem na papíře a vytvořenou záložku přežehlit nebo přišít, vzhledem ke klouzavosti cupra jsem tento krok rozdělila na dva- nejdřív jedno zohnutí a sežehlení:

Látku jsem sežehlila přímo z lícové strany, pozor, papír se nezohýbá!

Takto to potom vypadá z rubové strany látky

Poté látku přehnete přes okraj papíru, což je potřeba udělat opatrně, protože papír není moc pevný.

Hotová záložka- teď jen odstranit stehování a přežehlit

Nerovnosti na zkušebním vzorku jsou dány především moc dlouhým předním stehem

A po přišití.

Dalším využitím hedvábného papíru u jemných tkanin může být stabilizace okrajů. Tento trik je od Paca Peralty, skvělého krejčího z Barcelony. Jeho návody na šití jemných tkanin jsou skvělé. Princip je jednoduchý- vezme se hedvábný papír, našpendlí se na okraj vhodný ke stabilizaci, vše se prošije na stroji krátkým rovným stehem a papír se odtrhne. Látka se díky tomu během šití nenatáhne.

Koukáte se na The Great british sewing bee? Jde o britskou tak trochu reality show o šití a rozhodně stojí za podívání. Je totiž inspirující. V průběhu sledování jsem si to nepřipouštěla, ale tak jsem si minulý týden šila a říkala si- co kdybych tady použila "rouleaux"- čili úzkou kulatou šňůrku stříhanou zešikma? I Stuartův entuziasmus mě strašně nakazil. A co Tilly, která sveřepě trvala na použití vlastních střihů i přes šibeniční čas?
Začnu jiným příběhem a to, jak na svět přichází nápady, inspirace a to, co budu šít. Nedávno jsem listovala časopisem a koukám- krásné šaty, s potiskem tuším tukanů, od značky Hoss Intropia. Šaty stojí 220 euro, takže si píšu na seznam nákupů do New Yorku "látka se srandovními tukany". Dál koukám do katalogu firmy a zjišťuji, že mají spoustu krásných šatů. Ukládám do složky inspirace.
V pondělí se vypravuji do Biltexu pro hodně tenkou bavlnu, jako poklad pod světlý batist. Zjišťuji, že jarní látky naveženy. Kupuji dva zelenáče- lahvové kupro a limetkový twil ve složení bavlna/viskóza/elastan. Lahvová je ideální na jedny z uložených šatů. Přemýšlím, kde vzít základní, velmi jednoduchý střih. Nic, co by bylo "přesně ono" nenacházím. Vzpomenu si na Tilly a na kurz Craftsy od Paula Gallo(mimochodem moc doporučuju). Stříhám metr kalika a za hoďku je hotovo.

Moje inspirace- šaty Hoss Intropia

 Na pomoc jsem si vzala své oblíbené letní šaty na ramínka a tenkým tkalounem obšpendlila výstřih. Pro účely tvorby střihu tothoto typu se vyrábí tenká nalepovací páska "bulduc", kterou prodává i Susan Khalje, ale jen v černé. Myslím, že je na čase si pořídit bílou :)


Další důležitou linií, kterou je potřeba vyznačit, je přední i zadní střed a bok.

 A nakonec linie vodorovná se zemí, nejlépe v místě umístění prsního záševku.

 Pokud nemáte výrazně asymetrické tělo, stačí vytvořit jen půlstřih. Ještě na pevné podložce jsem založila přední střední část- založení jsem otipovala asi na 10 cm, takže na půlce je to 5 centimetrů. Na kaliku je potřeba si vyznačit kolmici na směr vlákna(na obrázku zelenou barvou), která by vždycky měla být na oné vodorovné linii, kterou jsme si vyznačili na panně. Tak zajistíme správné směřování směru vlákna na celém kusu oblečení.
Od středu látku uhladíme směrem do boku a přebytek látky nám zformuje prsní záševek.
 Šaty by měly samozřejmě přes pas a boky volnější, ale látky by nemělo být moc. Podle měření mých dřívě ušitých/koupených šatů jsem přidala v pase asi 40% obvodu pasu a na bocích asi 20% obvodu boků.
 Pak už stačilo přidat volán na přední díl. To byla čistá improvizace.

Zadní díl jsem dělala hodně podobně, tam to bylo velmi jedoduché. Zadní a přední díl jsem sešpendlila k sobě, abych věděla, jak se šaty "nesou"


A jak se "nesou" s "páskem".

Myslím, že je čas založit si firmu na tvorbu střihů, ne? (Hodně smějící se smajlík.) Každopádně mám pocit, že u hodně jednoduchých šatů, jako tyto, je ryhlejší vytvořit střih od nuly, než něco kopírovat, obkreslovat a pak upravovat. Takže směle do toho!

S šikmým proužkem se určitě seznámil každý, kdo trochu šije. Dvojitě složené šikmé proužky najdete v každé galanterii v mnoha barvách a vyrábějí se jednak z bavlny a z polyesteru. Ani jedno není zrovna vrcholným materiálem, co se kvality a příjemnosti týče. Naštěstí není až takový problém si šikmý proužek na založení udělat i doma. Ve svém předchozím příspěvku jsem o tom už psala. U mě nic nového. I když jsem našla obchod, kde prodávají zakladač šikmého proužku od Clover dokonce v Brně, tak jsem stále nebyla schopná si jej koupit. Ale mám to v plánu.
Tyhle proužky nemusíte použít jen na olemování okrajů, ale i švových přídavků, navíc nemusíte použít jen svrchní látku/podšívkovinu, ale i látku s nějakým pěkným vzorem. Ideální jsou jemná plátýnka, třeba od Liberty London(nicméně jejich ceny už tak pěkné nejsou).
 Je jasné, že pokud potřebujete olemovat třeba průramek nebo dolní lem sukně, tak potřebujete poměrně velké množství proužku- například na šikmý proužek ve výsledné šíři 1,5 cm v jednom kusu o délce padesát centimetrů potřebujete čtverec velikosti asi 38x38 cm. Abyste mohly na šikmé proužky použít jakýkoliv zbytek(nutno ale všechno stříhat v 45° vůči směru vlákna), je možné jednotlivé kousky sešít, čímž získéte jeden dlouhý superproužek. A jak se proužky sešívají? Důležité je nechat si konec šikmého proužku zkosený, tyto dva konce k sobě přiložíte v pravém úhlu tak, aby konce přesahovaly vůči sobě o stejné množství látky(na obrázku níže je množství přesahující látky označeno jako zelené trojúhelníčky). Proužky sešijeme tam, kde se jejich linie kříží(oranžové linie), pak už jen rozžehlíme a je to!
Výsledné sešití není téměř vidět:

Šikmý proužek na fotce vypadá dost nesouměrně, ale tahle látka je jako živá, takže to opravdu tak jen vypadá:)

Dalším způsobem, jak využít šikmý proužek je stabilizace. Zní to asi divně, když flexibilní šikmý proužek používám na stabilizaci, ale je to tak a je to geniální rada od Susan Khalje. Šikmý proužek nastříháte- třeba v šíři 15 mm, a pak jej při žehlení s párou natahujete, až není vůbec pružný. Tím získáte proužek, který lze tvarovat, ale stabilní tak, aby se okraje nevytahovaly. A protože je střihlý šikmo, není třeba si dělat starost s třepením.

 Dole původní šikmý proužek, nahoře natažený, zbyvený pružnosti.

Použití na šatech.
Hezké šití, jdu pracovat na svém novém šicím koutě !

Na Šicím fóru budeme šít sako inspirované tím klasickým od Chanelu. Možná vypadá složitě, ale je to soubor velmi jednoduchých úkonů, jen s velkou časovou náročností. Takže stačí kliknout a můžete se k nám přípojit!

Nedávno jsem si dělala srandu z mého muže, že pájka, kterou opravuje žehličku, vypadá jako něco, co by se asi tak mohlo v obchodě prodávat pod názvem "Moje první pájka". No a zhruba tak mi jde práce na projektu "Moje první korzetové šaty". Český název je lehce zavádějící, mel by znít spíš korzetoidní šaty, protože sice v sobě mají spoustu konstrukčních prvků z korzetu, ale jeden podstatný rozdíl tu je. Korzet má v sobě kostice, které spolu s tahem látky mají stahující účinek. Naproti tomu hlavní úkol kostic v korzetových šatech je držet šaty na svém místě. Proto lze v podstatě nosit korzet pod korzetové šaty a také se tak nosil.
Dnes už se samozřejmě nepoužívají velrybí kosti, ale také už nemusíme nutně volit kovové kostice(ty jsou ale trvanlivější, takže do klasického korzetu jsou stále lepší), na výběr jsou i dva druhy kostic plastových.
Kovové kostice mohou být jednak ocelové- ty jsou stabilnější, ale neohebné do boku, používají se do klasických korzetů. Na korzetoidní kusy oblečení se používají kostice spirálové- ty mají výhodu, že se jako jediné dají ohýbat nejen dopředu a dozadu, ale i do stran, proto se používají i na zakřivená místa do klasických korzetů. Jejich nevýhoda je, že by se měly dávat do čistírny. Kov je samozřejmě ošetřen lakem, který se ale většinou při stříhání a nasazování koncovek kostic trochu poškrábe, takže není zaručeno, že po vyprání ve vodě by nezačaly časem rezivět. Osobně ještě nejsem rozhodnutá, všechny materiály na šatech mám prací, předeprané, takže možná to risknu a náchylné konce budu fénovat:) Spirálové kostice se dají koupit v metráži nebo po rozmeřených kouscích. Metráž je levnější, nevýhoda je, že naučit se nasadit koncovky chvíli trvá a tady je potřeba nasadit dvě- kratší kusy totiž téměř nikdy přesně neodpovídají délce, kterou potřebujete, takže je potřeba je stějně zkrátit a jednu koncovku nasadit.
Při zkracování není potřeba přeštípnout celou kostici, stačí jeden drát. I tak je naštípání všech kostic a nasazení koncovek docela náročná práce, po které budete mít otlak v dlani.


Oba typy kovových kostic se musí vložit do tunýlku, který se prodává již hotový, další možnosti jsou i tunýlky z proužků organzy.
Kostice plastové mají výhodu v tom, že jsou lehčí, pratelné, lehce se stříhají,  ale méně vydrží(a co si budeme povídat, pro nás couture snoby je to prostě plast:) ). Opět existují dva druhy- jeden silnější, který se vkládá do tunýlku a slabší a ne tak pevný, který se všívá přímo na látku(také se jim říká Rigilene).
Sehnatelné jsou všechny kostice na internetu v zahraničí, u nás v Sartoru(ocelové, spirálové, plastové nevšívací), v brněnském Biltexu(spirálové, plastové všívací i nevšívací), spirálové jsem zahlídla i u Kalců(ale tam jsou prý drahé).

Rigilene

Pokud šijete něco korzetoidního a nechcete mít přímo přiznané kostice a tunýlky ke kosticím, je potřeba zvolit dobře vrchní látku a výztuhu. Vrchní látka by měla být tuhá, stejně jako výztuha- používá se lehčí korzetové plátno, mušelín střední váhy či bavlněný flanel. Pokud by svrchní látka byla moc splývavá, byly by vidět všechny švy, kostice a výsledek by nebyl dobrý. Další vrstva, která se může přidat, je vypodložení košíčků. To se doporučuje i u žen s vyvinutějším hrudníkem- vrstva je jen velmi tenká a používá se pro hladší vzhled košíčků. Já jsem použila tenkou quiltovací bavlnu.
Kostice, respektive tunýlky na kostice se mohou přišívat buď na výztuhu nebo na podšívku(ta může být podložená tenčím korzetovým plátnem při podložení vrchní látky již zmíněným flanelem nebo podložená být nemusí). Moc informací, moc způsobů? Jistě, člověka čeká krásná práce na pěkných pár korzetových šatech, než si najde ten "svůj" způsob.
A aby toho nebylo málo, při svém hledání jsem nalezla ještě jeden způsob, kdy se do korzetového živůtku všívá báze se samostatným zapínáním. Tato báze tedy obsahuje kostice a zapíná se obvykle na háčky, zatímco samotný živůtek se zapíná na zip. Báze se většinou dělá ze dvou vrstev- batistu nebo bavlněného tylu. Bavlněný tyl má výhodu prodyšnosti a také se hojně používal(používá?) ve vysoké krejčovině. Jeho hlavní nevýhodou je cena, pohybuje se kolem 400-500 korun za metr ve standartní šíři. Našla jsem i český zdroj, ale zatím jsem od tam neobjednávala.
Dalším důležitým konstrukčním prvkem je stužka v pase. Ta tvoří základnu pro kostice, na které jsou připevněny. Měla by být šíře 2-3 cm, v délce o chlup užší než váš pas a zapíná se na háčky a očka. Svoji jsem koupila u Susan Khalje, která je ze směsi bavlny a viskózy.

http://www.eternity-collection.com/itemlc1.html

 Teď už k mým šatům: konstrukci tvoří báze z bavlněného tylu, živůtek z dyšesu bavlna+ hedvábí(Sartor) s polokolovou sukní z hedvábného habutaje(Biltex) a vrchní vrstvu tvoří naskládaný voál bavlna+ hedvábí(EmmaOneSock). Šaty jsem začala šít vloni v červnu, do konce léta nedokončila, takže teď, kdy se moje polobojové šicí podmínky změnila na úplně bojové, jsem měla spoustu prostoru pro větší než malé množství ručního šití, vyžadované dodělávkami na těchto šatech.

Jak jste si asi všimli, šaty od Diora mají kostice a korzetový základ prodlouženy pod pas. Po zkušenostech s těmito šaty bych prodloužení pod pas doporučila u všech šatů, které nemají širokou sukni se spodničkou. Těsná stužka kolem pasu a kosticemi zpevněný korzet mohou vytvořit pod pasem nehezké vyboulení.

Dobré zdroje informací:
kurz na Craftsy od Gertie, autorky Blog for Better Sewing. Jak jsem pochopila, tak Gertie už neodpovídá na dotazy účastníků(odpoví vám ostatní účastníci), proto je kurz za příjemných 20 dolarů. Pokud moc neumíte anglicky, tak to moc ani nevadí :)
http://www.craftsy.com/class/Sew-Retro-Perfect-Fit-Bombshell-Dress/29
e-knihy od Kennetha D. King Birth of Bustier  a od Susan Khalje Bridal Couture

Pro bázi na příští korzetoidní kus plánuji použít něco jako hodně tuhý powernet, který je tuhý, pevný, ale zároveň pružný.
Jakou máte zkušenost vy? Plánujete něco korzetového na léto?

Zbožňuju knihy. Prý už od chvíle, kdy jsem byla schopná nějakou knihu uchopit. Proto v momentě, kdy se objeví nějaká publikace, kterou bych možná i mohla potřebovat, žhavím platební kartu.  Za posledních pár měsíců jsem pár kousků o šití nakoupila, tak bych tu chtěla o každé napsat krátkou recenzi. Dva z nich se týkají klasických krejčovských technik.
Začnu s  Vintage Couture Tailoring od Thomase von Nordheima. Tato kniha je úžasná, věnuje se konstrukci saka od A po Z(nevěnuje se tedy úpravě střihu). Kapitoly nejsou v některých případech řazeny úplně chronologicky(například výztuhy jsou v jedné kapitole, ačkoliv výztuhu předního dílu saka děláte úplně někdy jindy než výztuhu spodního lemu). Postupy jsou podrobně popsány se spoustou obrázků. Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem držela v ruce. (Blogger se se mnou nechce bavit a tvrdošíjně zobrazuje fotky převrácené o 90 stupňů a nejsem schopná to opravit, snad mi odpustíte).

Letos jsem se pustila do kabátu pro změnu pro sebe. Upřímně hlavním hnacím motorem bylo Šicí fórum a že jsem slíbila se starat o Sew along. Díky tomu to jde i letos lépe- od chvíle, kdy jsem dokončila poslední šaty, což je 14 dní, jsem ušila knoflíkové dírky(dvojvýpustkové, takže na ještě nesešitém předním díle), zkompletovala přední a zadní díl, napikýrovala límec, předšila, přišila límec, navonila rukávy, vsadila rukávy, přišila kapsy, udělala spodní záložku. Takže momentálně mi zbývá založit rukávy a vypodšívkovat, což, doufám, stihnu do konce týdne.

Momentální stav je takovýto:


Látka je z Alfatexu, což je němeský e-shop, který má hodně látky z Burdy. I toto je původně látka použitý na jeden Burda model, původně jsem ji kupovala loni na kabát pro svého chlapa, ale nakonec jsem ho ušila z něčeho jiného. Samotný fakt, že jsem použila látku, co jsem měla už doma, by byl skvělý. Jenže já si v přemítání, z čeho ten kabát ušiju, koupila další dvě.  Ale o nerozvážných nákupech látek a 11 plastových ikea boxech plných těchto pokladů, si povíme někdy příště.
Letos mi hodně pomáhala kniha od Thomase von Nordheima. Tuhle knížku opravdu doporučuju, stoji za každý halíř, co za ni dáte. Celý kabát je dělaný klasickými metodami, které mají jednu obrovskou výhodu: nedovolí vám dělat chyby a prostě nejde být nepřesný(pokud teda postupujete podle návodu).
Letos má vyjít/ právě vychází kniha o krejčovině ve smyslu sak a kalhot i od Claire Shaeffer, nicméne podle obsahu se zdá, že neopsahuje kompletní návod na ušití saka, ale spš kapitoly, které se soustředí na např. šití kapes.
Pokud se vám kabát líbí, chtěli byste vyzkoušet nové klasické techniky a umíte rovný steh na stroji a nějaké základní ruční stehy, tak vás navnazuji na další společné šití a to chanelovského saka! To vypukne začátkem dubna naostro, předtím se na foru pobavíme o vhodných materiálech, aby všichni stačili sehnat potřebné ingredience(svrchní látku typu buklé, kus nejlépe hedvábí na podšívku, nějakou tu ozdobnou borduru, zapínadlo a řetízek na lem).

Dlouho jsem tu nebyla. Kde jsem byla? Starala jsem se o forum, které se zcela upřímně ještě nerozjelo, jak bych chtěla. Mám radost z každé "duše", která propadne šití a ještě větší radost z každé, která propadne couture šití nebo prostě šití tak, jak ho znaly ještě naše babičky/prababičky. V listopadu jsem mezitím složila profesní zkoušku, takže jak říká moje kolegyně, už jsem "velká".
A co plánuju dál? Kromě rozmnožení svých skvělých genů a koupě velkého množství bílé látky jsem se rozhodla udělat jednu zásadní změnu blogu(krom toho, že budu psát častěji než za půl roku) a k té budu mít trochu nesouvislé povídání.
Před čtrnácti dny jsem přednášela na takovém malém kongrese, kterou pořádá můj zaměstnavatel. Novinkou letošního roku bylo, že v dotazníku každý napsal nejlepšího přednášejícího. Hrozně jsem se bála, že nejen že dostanu nula bodů, ale ještě tam někdo připíše, že moje přednáška byla trapná. Naštěstí se tak nestalo, pár bodů jsem dostala, nebylo to nijak mnoho, ale poslední jsem neskončila a hlavně mě strašně potěšilo, že někdo považoval moji přednášku za nejužitečnější.
Pak jsem včera narazila na post mojí oblíbené bloggerky Mariny, která psala o očekáváních a proč se rozhodla vystoupit z Mood Sewing Network. Možná to spolu nesouvisí, ale když jsem pak následně přemýšlela nad tím, proč tolik nepíšu, vyšlo mi z toho, že mi spoustu času sežere překlad do angličtiny a ten ještě není nijak valný. A angličtinu jsem se snažila udržet kvůli možnosti čtenosti širším publikem. Jenže mi vlastně stačí pár "duší" , které budou spokojené, proto jsem se rozhodla psát jen v češtině.

A abych jen nekecala, pár obrázků, co jsem dělala šicího.
Šaty ze lnu a hedvábné organzy. Lazení středních a velkých vzorů mě tak nějak(trochu masochisticky) baví. masochisticky proto, že pak většinou zjistím, že jsem sice objednala víc látky jako rezervu, ale že ta rezerva není zas tak velká a čeká mě hodně přemýšlení.



Šaty z vlněného krepu. Úprava zkušebního modelu byla náročnější, ale nekriticky musím říct, že málokterá verze těhle šatů z Burdy se mi líbila tak, jako ta moje(většina neměla přestřižení pod prsy na správném místě ale příliš vysoko)


Tohle byla ta veselejší část(ještě mám dokončené jedny nenafocené šaty, ale o tom někdy jindy)
Pak mám dvoje skoro došité letní šaty. Do těhle ještě budu muset asi neinstalovat podprsenku, aby držely tak, jak bych si přála(opravdu nevím, kde  udělali soudruzi z NDR chybu, ale střed přední se mi i přes kostice neustále odchlipuje).



To by pro dnešek bylo asi vše, tak doufám, že zbytky čtenářstva mi odpustí tak dlouhý výpadek.