Sewing Boudoir

  • Home
  • Šicí techniky
  • Hotové výrobky
  • Střihy
  • Látky
Home Archive for 2014
Je jen málo událostí v životě dospělé ženy, které mohou vyvolat několikadenní radost a jednou z nich je bezesporu došití (téměř) dokonalého kabátu. Jistě, na šití neušetříte, ztratíte spoustu nervů a možná i pár metrů materiálu, ale když se konečně dostaví pocit uspokojení z dobře vykonané práce, stojí to za to. Z toho důvodu například zbožňuju reklamy na všechny ty stavebninové baráky. Znám přesně ten pocit :)
Můj kabát byl inspirovaný modelem z kolekce Dior HC SS 2013. Látku jsem si na něj koupila už loňské léto (pamatujete na čtyřicetistupňový kurz šití korzetu? Tak přesně tehdy jsem ty tři a půl metru vlněného sukna kupovala) , ale teprve letos přišel ten správný impuls a hle, do měsíce je tu kabát.
Kabát je zpracovaný tradičními krejčovskými technikami- tkaná výztuha z koňských žíní, pikýrování, tvarování parou....všechno to vypadá složitě, ale chce to jen chuť a trochu trpělivosti.
Další vzchztávkou, kterou v konfekci nenajdete, je vyteplení podšívky(materiálem jménem icewool). To se sice doporučuje dávat jen na trupové části, já mám vyteplené i rukávy, díky tomu nemusím v zimě nosit huňaté svetry. Kabát má díky většině přírodních materiálů skvělé termoregulační vlastnosti. I když je +8 nebo -2°C(míň letos nebylo), tak je v něm neustále příjemně.
Napikýrovaná klopa

A celý kabát :)

Trochu ujetá podšívka, pro ty já mám slabost....

PS: Pokud byste chtěli ušít také takový kabát, nebo sako a netroufáte si sami, koukněte k  Anique! Chystá na toto téma víkendový kurz a to včetně tvorby vlastního střihu.

Alespoň zezačátku je šití rohů tak trochu výzvou a i později, s mnohaletými zkušenostmi vás může roh dost překvapit tím, že se stane nějaká nehoda. Uvolněné vlákýnko nebo protržený celý roh a člověk by zaplakal. Ano, dá se to opravit, ale ano, je to jedna z těch infarktových oprav.
Když totiž ušijete roh, je potřeba jej zbavit přebytečného materiálu a odstřihnout ho až na poslední vlákenko, které brání roztřepení. Ale je to jak s párky. Taky se mají vařit do chvíle těsně před tím, než prasknou.
Celkem nedávno jsem narazila na trik, který z nebezpečného rohu dělá opět bezpečný přístav. Není totiž potřeba odšívat přesný roh, protože ten stejně po obrácení nikdy nevyjde, vždy vzniká drobná oblost, její míra pak záleží na materiálu. Je proto lepší tuto oblost reflektovat už v tom, jak roh šijeme.
Nejdřív vedeme pomyslnou čárů, která tvoří osu daného rohu(prostě je tak nějak uprostřed). Tu si obyčejně označuji špendlíkem. Poté si představíme kolmici na ni a máme už linie, po nichž budeme šít-viz schema níže.



Nejdřív tedy budeme šít po černé linii, až se dostaneme k plné červené čáře, zvedneme patku a pootočíme látku, uděláme jeden krátký steh podél plné červené linie(já jsem použila dva stehy- jedná se o tlustý materiál a chtěla jsem dosáhnout měkčího efektu) a zase otočíme a šijeme podél druhé černé linie. 
Jak to potom vypadá na polotovaru. 


Hlavní výhoda- ustříhnutím přebytečného materiálu se zbyvíme mnohem více látky a přitom je minimální riziko vytřepení rohu.


A výsledek- roh bez infartku, přebytečného materiálu a vytřepení:)




Mimochodem tenhle roh je roh límce mého téměř dokončeného kabátu. Letos ke mě byla příroda velmi milostivá, takže konečně dokončím kabát včas, ještě před příchodem zimy!
A co více, zbyde mi čas na ušití vánočních šatů:)


S kabáty je tak trochu potíž. Jejích šití trvá dlouho a je na ně potřeba spoustu poměrně drahého materiálu. I možná proto jsem vždy věnovala tolik času výběru toho správného střihu. Silueta, tvar a šířka klop, jednořadý, dvouřadý? A aby to měl všechno jeden střih? Téměř nemožné. Proto vám dnes ukážu, jak takový střih jednoduše upravit.
Střih na kabát vybírejte podle siluety, protože ta je na celém střihu to nejtěžší k "vychytání". A taky ji lze celkem snadno doladit na zkušebním modelu(ten vždy udělejte, pokud si vážíte materiálu a svého času).
A jak tedy postupovat? Pokud jde jen o šíři klopy a límce, to lze snadno změnit. Pokud se ale chcete pustit do relativně složitějších záležitostí, jako je předělání jednořadého kabátu na dvouřadý, případně změna výšky zapínání nejvyššího knoflíku, čtěte pozorně.
Pokud totiž chcete dát najvrchnější knoflík místo do výšky prsou do pasu, musíte změnit linii přehybu klopy a tím i střih límce, jinak se nebude kabát chovat slušně a klopa se bude přirozeně skládat podle linie přehybu původního střihu.
Když děláte nějaký střih, je dobré si nakreslit to, po čem toužíte, pro ujasnění všech detailů. Chtěla bych takový kabát:



A mám perfektně padnoucí střih na základní jednořadé sako se začátkem zapínání ve výšce prsou:

1. Přibližné schéma předního dílu střihu.


2. Když se podíváte na obrázek vytouženého kabátu, vidíte, že musím střih udělat dvouřadový, linie přehybu bude vycházet z pasu (zelené linie). Dalším krokem je přímo na střih nakreslit požadovaný tvar klopy a límce (fialové linie), jak by měly vypadat na dokončeném kabátu.


3. Přichází další krok a to vytvoření vlastního střihu na klopu. Klopu musíme překlesit zrcadlově podél osy, kterou tvoří linie přehybu- pomocí pravítka naneseme na pomocné linie kolmé na linii přehybu body ve stejné vzdálenosti- zrcadlově a jednotlivé body co nejplynuleji spojíme.



4. Při sešití klopy a límce vzniká nehezký růžek, u něhož není zrovna žádoucí, aby byl při nošení vidět. Proto ho schováme podstřihnutím předního dílu o 2 cm (podél linie klopy) - označeno zelenými šipkami. Tím se límec i pěkně podrží. Pokud tetnto krok moc nechápete, koukněte na nějaké sako doma či do Burdy na pár schemat místních střihů.


5. Teď už jen vystřihnout a máme nový přední díl.



6. Ještě nám ovšem zbývá upravit střih límce. Ten vychází ze střihu klopy v nezohnutém stavu. Proto nejdřív na původní přední díl překreslíme původní límec- přesně podél původních sesazovacích linií.



7. Pak už jen stačí dokreslit opět zrcadlově límec(někdy na víc pokusů :) ).A je to!




Pokud byste do tajů střihu chtěli proniknout více, tak Anique pořádá zimní sérii víkendových kurzů o tvorbě střihů. Postupně se naučíte dělat střihy na kalhoty, sukně, halenky, šaty, saka a kabáty a to co nejvíce instinktivním způsobem, jak je to možné. Kurz je vhodný i pro nezkušené šijící!


To, jak bude výsledný model vypadat, ovlivňuje hodně věcí. Kvalita a vlastnosti svrchní látky, volba míst a materiálu tužení, péče věnovaná žehlení v mezikrocích a samozřejmě i preciznost samotného šití.
Když jsem byla mladší a méně zkušená švadlenka, význam tužení jsem moc nechápala. Měla jsem dva vlizelíny, šedý a bílý a ten jsem nažehlila všude, kde Burda radila. Momentálně jsem od nažehlovacích výztuh až na drobné výjimky, jako jsou límečky manželových košil, opustila (ačkoliv zde také chystám drobný experiment) a tak jsem v procesu neustálého hledání vhodných materiálů. Asi nejuniverzálnějším materiálem je hedvábná organza, která se ale nehodí pro splývavé záležitosti. Pro jeden z mých posledních projektů a to 1/3 kolové sukni však byla naprosto ideální. Proč 1/3? Je to už hodně plná sukně, velmi ženská, bohatá a jsou na ni potřeba jen dvě délky + přídavky. Je to tedy nejekonomičtější z širokých sukní a pokud se udělá se vší strukturou, vypadá o dost padesátkověji než kdejaká splihlá kolovka.
Nedávno jsem absolvovala jeden z videokurzů na Craftsy ohledně tradičních- couture technik. Vyučující Alison Smith má někdy neortodoxní postupy z hlediska couture- používá věci, které patří spíše do luxusní konfekce (ne, že by to zásadně vadilo). Jedním z jejích tipů je použít jako podkladovou látku do širokých sukní tužší polyesterový tyl. Dokážu si představit, že pokud bych šila něco podobného šila například z quiltovací bavlny, tak do toho nebudu dávat organzu, která je v tomto případě tím dražším materiálem.
Krom vyztužení celé sukně je potřeba pořádně zpracovat i dolní lem. Pokud šijete obecně dolný lem sukně, je vhodné udělat širší založení a vyztužení než obligátní čtyři centimetry a to z důvodu krásného efektu, jaký široký lem má. U bohatých sukní můžete použít krinolinovou pásku. Ta se dřív dělala z koňských žíní, nyní už se samozřejmě vyrábí z umělých vláken. Základní návod, jak jej použít naleznete zde a zde. Tuhle věcičku nemusíte dávat jen do lemu samotné sukně, ale i do lemu podšívky. Díky tomu bude mít sukně stejnou podporu, ale nehrozí protlačování pásky na lícové straně. Tuto varintu jsem zvolila i pro svou poslední sukni. Místo pásky jsem dolní lem vyztužila šikmo střiženým širokým pruhem hedvábné organzy. Tento způsob má i další výhodu: při sežehlení dolního lemu získáte měkký okraj tolik typický pro couture. Protože výztuha není nažehlovací, i zde se musí nějakým způsoběm připevnit- v tomto případě krokovičkovým stehem k mezivrstvě organzy(spodní okraj relativně blízko k linii přehybu). Zdánlivě je to hodně práce navíc, ale ty výsledky!
Pokud váháte, jestli se do komplikovanějšího couture šití pustit nebo ne, začněte právě se sukní, je to nejrychlejší z podobných projektů.

Všechny švy jsou připevněny k mezivrstvě organzy krokovičkovým stehem, stejně tak dolní lem. Nad záložkou vyčuhuje další vrstva organzy, která tuží okraj a způsobuje, že se dolní lem krásně nese.

Detail spodního lemu


Efekt, jaký vnitřní struktura na sukni má.
Koupit si (několikáté) party šaty ve chvíli, kdy v podstatě na žádnou party nechodím (případně chodím, ale byla bych v nich těžce overdressed), jen proto, že se se mi líbí, není moc chytré. Ale co je potom šít si party šaty, které nepotřebuji z látky, již jsem si koupila, jen protože se mi líbila? Kromě peněz musím investovat ještě spoustu svého drahocenného času a místo každodenních letních šatů, které potřebuju, se budu věnovat něčemu, co si možná budu moct vzít na nějakou tu letní svatbu a i tam bude potřeba nejdřív vysondovat, jak moc honosné má nevěsta šaty.
Tohle se mi v podstatě stává pořád. Obrovský nesoulad mezi tím, co CHCI šít a tím, co si POTŘEBUJI ušít. Například můj muž by potřeboval pěkných pár košil, kalhoty, kraťasy a já mu místo toho ušila sako, které normálně moc nenosil(teď už nosí :) ).
Mezi ty potřebné věci, které bych potřebovala ušít pro sebe, patří zmíněné letní šaty. Jenže všechny techniky na nich použité pro mě nepředstavují pražádnou výzvu. Zpevnit okraje prošitím, francouzské švy na bocích, přišít rukávy, začistit výstřih a spodní lemy, ušít vázačku a je hotovo. Všechno dělané už stokrát. A čím menší zábava z toho číhá, tím méně se mi do toho chce. V podstatě se dá říct, že na mě pak padá menší šicí krize. Přitom ty šaty fakt potřebuju. První parné dny máme za sebou, sice tak nějak doufám, že celkově letošní léto nebude tak pekelné jako to loňské, ale není nic lepšího než vzdušné letní šaty a těch se mi až tak nedostává. Navíc v obchodech si žádné nejsem schopná koupit, když si za cenu konfekce můžu ty jednoduché šaty spíchnout z hedvábí. Tak trochu začarovaný kruh, ne?
Rychlošití asi už (znovu) nepropadnu, ale své potřeby se pokouším sladit tím, že šiju na jedné straně hodně jednoduché projekty a na straně druhé jsem vymyslela projekt na hranici bláznoství a to šaty, kde jako hlavní látka bude organza od Monique Lhuillier. Základem je bílý podklad s potiskem velkých růžových květů v panelech. Jeden šlahoun bude sahat na průhlednou horní vsadku z tělového tylu a z toho důvodu je více než vhodné udělat korzetoidní bázi, aby šaty dobře držely. Jako podklad pod organzu mám světle růžový dupion(při bílém podkladu by pak šaty vypadaly už opravdu hodně svatebně).
Z organzy jsou vytvořené tyhle šaty:



Jen celý ten proces plánování mě nabil novou šicí energií, takže plán zatím vychází :)
Jak jde letní šití vám?
Tenhle příspěvek měl byl původně o nákupech látek v Paříži. Jenže podobný plán jsem měla i loni, po návratu z New Yorku, kdy jsem ale napsala odstavec a popravdě moc nevěděla, jak dál. Takže svoje dnešní nesouvislé povídání bude o tom, jak se nakupují látky v jiných zemích mimo Českou republiku a to v zemích, kde jsem buď látky nakoupila, nebo se o tento nákup pokusila.
Pokud někam cestujete a plánujete nákup látek, je dobré si předem ohledat terén. Někdy se může stát, že na obchod s látkami narazíte na hlavní třídě náhodou, někdy je ukryt daleko od turistických tras. V případě cesty do USA je hodně užitečná stránky yelp.com a to obecně. Obchody jsou zde seřazeny podle hodnocení, podle nichž jsem i vybírala, do kterých obchodů vůbec půjdu. Pro ostatní země stačí obligátní "fabric store XY" zadané do googlu. Najdete nějaké recenze, odkazy, někdy i celé články (jako v případě Paříže).

Začnu jednou z nejstarších zkušeností, která má ale šest let, takže si toho moc nepamatuji. Před šesti lety jsem se zrovna nacházela v období šicí pauzi, ale když jsme potkali na hlavní třídě v Kyotu obchod s látkami, neodolala jsem. Tenhle náhodný obchod byl plný bavlněných látek různých tvarů, milionů barev a kvalitních a krásných riflovin. Ceny celkem přijatelné, obsluha klasická (aneb mluvící japenglish), ale jedna zásada v obchodu s látkami platí na celém světě: vždycky se domluvíte.

Naopak na Maltě byl obchod s látkami(v podstatě jediný použitelný na celém ostrově) mimo turistické trasy. Byl celkem oříšek ho najít, protože na Maltě moc neexistují názvy zastávek, takže člověk musí nastoupit do autobusu a tak nějak doufat, že vystoupí správně (což se napoprvé v tomto případě nestalo). Malťané musí být vděční Britskému imperiu, že jim do života vneslo alespoň nějaký řád, protože jinak by jim žádný turista nepřijel a ti, co by přijeli, by se už nevrátili domů a bloudili do konce života po ostrově :) Každopádně tenhle obchod (JB stores) byl plný látek průměrné kvality hezkého designu za adekvátní ceny. Jen oddělení hedvábí bylo lehce předražené, dost mimo moje cenové možnosti/představy. Ocenila jsem hlavně nabídku vzorovaných bavlněných voálů a mušelínů, která byla opravdu výjimečná. Při nákupu na Maltě je celkem srandovní způsob, kdy jsou látky namotané na rolích v jednoduché šíři postavené na zemi, zákazník drží obsluze dřevěný metr a ta ve svislé poloze odměřuje metráž. Stupeň otrávenosti obsluhy vysoký, angličtina v prostředí, kde mluví anglicky každý, dost mizerná.

Na pyrenejském poloostrově se zase jako nikde jinde s vámi obsluha baví. Nad látkami se vedou dlouhé konverzace, pro moji neznalost protugalštiny/španělštiny a  neznalost angličtiny obsluhou, jsem o tohle byla bohužel ochuzena, ale pozorování "domorodců" mě neskutečně bavilo, ačkoliv jsem jim nerozuměla. V barcelonském Ribes&Casals jsem především obdivovala velký výběr kvalitních lnů a neuvěřitelný výběr buklé. Ceny jako u nás- za kvalitní látky připlatíte.

New York. Co říct- najdete zde obrovský výběr. Obchody, ač velké, si většinou drží svoji kvalitu materiálů, takže vedle sebe nenajdete super levné, nepříliš kvalitní materiály a superdrahé věci. Některé obchody, hlavně ty velké, se vzhledem k nájmům nacházejí v patře, ty, co se tam nenacházejí(např. NY elegant fabrics) jsou často narvané k prasknutí a v uličce mezi sloupci látek je problém se vyhnout s ostatními nakupujícími. Látky se kupují po yardech, což je 91 centimetrů. Až na výjimky se zde na nějaký deseticentimetr nehledí ( z obchodů, kde jsem něco nakoupila, se to týkalo jen Mood fabrics), dají vám tak čtvrt až půl yardu navíc a ve vybraných obchodech dostanete i slevu!
V Moods, což je momentálně asi nejznámější newyorský obchod, není příliš přátelská obsluha (já vám ty látky nebudu sundávat, to snad vidíte, co je to zač, i když jsou ve výšce tří metrů), ale výběr je skutečně obrovský s množstvým supermoderních látek. Chcete křiklavě růžovou vlnu na kostýmek? Či snad v kombinaci se stejným materiálem v neonově žluté? Máte to mít. Na ceny není problém se kouknout na internet, jejich stránky jsou ostatně mnohem přátelštější než je dojem naživo (mimochodem posílají už k nám, aniž byste jim museli volat, ale nejsem si jistá přijatelností poštovného).
Ještě arogantnější prostředí mi přišlo v B&J fabrics. Tenhle obchod nabízí velmi luxusní materiály, ale cenově mi ty nejhezčí přišly tak trochu moc. Uměliny klidně za 80 dolarů za yard, stejný potisk v hedvábí přes 200 dolarů. Stejná látka, kterou jsem koupila ne Emma One Sock za 50 dolarů se zde prodává za 100(ale pořád ji tam na rozdíl od Emmy mají). Výběr látek probíhá ze vzorků visících na stojanech, takže poněkud nepřehledné, ale člověk může brouzdat i mezi nelogicky seřazenými, nijak neoznačenými sloupci s namotanou metráží. Líbil se mi výběr barevného bavlněného organtýnu(ty barvy!) za ne zas tak strašnou cenu, ale neměla jsem chuť v tomhle obchodě nakoupit.
Z velkých obchodů byl mým favoritem Lace Star/ Fabrics&Fabrics. Nabízí velmi kvalitní materiály za hezké ceny, hrozně se mi líbil výběr hedvábí všech kvalit všech možných odstínů. I tady jsem našla stejné materiály, které nabízela Emma, i tady byly dražší, ale cenový rozdíl byl třeba 20%, což mi přijde logické, vzhledem k vyšším nákladům kamenného obchodu. Tady jsem nakoupila asi nejvíc látek, včetně gazaru na své svatební šaty :) Mají i obrovský výběr krajek, jak v metráži, tak lemovek. Jejich e-shop není zrovna pružně zásobován, takže tam zázraky nečekejte. Obsluha milá nejmilejší. Hledala jsem barevně laděnou podšívku k jednomu materiálu, samozřejmě hedvábnou a obsluhující pán mi nabídl jeden satén, který byl na tento účel moc drahý, špatně jsme se pochopili a on mi slevil cenu o 5 dolarů na yard. No neberte to :) Jediným problémem v tomto obchodě byl fakt, že moc nefungovaly naše karty, ale po testnutí více kusů vždycky nějaká prošla :)
Z malých obchodů byl nejhezčím zážitkem nákup/nákupy v Paron fabrics. Nemají svoje stránky, tak aspoň krátký odkaz zde. Prodávají designerské látky za velmi příjemné ceny(např.vlněná kabátovka Calvin Klein za 27 dolarů), část sortimentu je navíc za půlku. Vždycky dostanete slevu a vždycky dostanete půl yardu navíc. Pokud hledáte něco konkrétního, tak to nemusíte najít, pokud ale chcete jen dobře nakoupit, tohle je skvělý zdroj.
Z těch menších obchodů je hodně známý Mendel & Goldberg, kde se nakupuje v rámci kurzů francouzských kabátků Susan Khalje. Další superdrahý obchod (nechci psát předražený, protože asi nad určitou hranici nejsem schopná poznat kvalitu materiálu, ale u látek je problém, že asi moc nelze objektivizovat). Výběr nebyl takový, jak jsem čekala, ale asi rok před naší návštěvou tenhle obchod vyhořel, takže předpokládám, že tímto o hodně materiálů přišli. 
O obchodech s prýmky a lemovkami a galanterií se tu radši nebudu rozepisovat, protože bych zřejmě mohla propuknout v pláč. Za všechno http://www.mjtrim.com/ (posílají k nám, ale poštovné je trochu mimo).

V Amsterdamu  se nejvíc obchodů s látkami nachází na Albert Cuypmarket. Nic zvláštního ani ve smyslu krásy materiálu, ani ve smyslu výhodnosti koupě. Podobný případ v Dánsku. Tam je všechno drahé, takže i látky. Po návštěvě jednoho obchodu v Koldingu (cestovali jsme jen po Jutském poloostrově, takže o Kodani referovat nemůžu), ve kterém prodávala látky Američanka, jsem ztratila veškeré naděje o nějakém super nákupu.

Nesmím zapomenout na Vídeň a Komolku. Ceny jsou na můj vkus dost vysoké, ale materiály hodně kvalitní. Krásný výběr krajek a brokátů. Nakupuju u nich feinoxford na mužovy košile- i tady platí- i když je cena dost vysoká, tak kvalita taky. V e-shopu mají základní materiály, plus sezónně i vzorované věci.

A konečně Paříž. Centrum haute couture, takže jsem tak trochu čekala podobný zážitek jako v NYC. Ten se bohužel nekonal. Susan Khalje tuším minulý rok napsala článek do Threads o svých oblíbených obchodech v Paříži. Jak to říct, metr hedvábí za 290 euro.....no kdo z vás na to má? :) (Janssen &Janssen). Materiály asi krásné, ale přes mdloby jsem to nemohla moc ocenit. V dalších doporučovaných obchodech to nebylo až tak strašné, některé se dostaly i pod 50 euro za metr (u lnů a bavln). Takže jsem se nakonec pokorně vrátila k pařížské klasice a to obchodům v okolí Sacré-Cœur. Jsou zde jednak obchody klasické a také jejich pobočky, kde prodávají kupóny- většinou třímetrové kusy za sympatičtější cenu. Obrovský výběr oblekovek a maximální cenou 90 euro za kupón (150 superfine vlna+ kašmír). Kultura dost pokulhává, odnož největšího obchodu vyložená hrabárna, obvzlášť v části s hedvábím.
Z klasických obchodů mě zaujala nejvíc asi nabídka Tissu Reine, s asi nejkrásnějším výběrem vzorovaného hedvábí(hlavně bohužel saténů), jaký jsem kdy viděla. Bylo velmi těžké se rozhodnout, co si pořídit. Dokonce mají i potištěné dupiony(asi tři ale stejně)! Ceny....no vzhledem k tomu, že jsem si nekoupila žádné oblečení a ostatní obchody s látkami mě zas tak nenadchly, trochu víc jsem utrácela. Ale cena se nelišila od obdobných materiálů v Evi-látkách. Mají i velký výběr pláten Liberty za akceptovatelnou cenu (ve srovnání s jinými obchody). Látky jsou na rolích namotány lícem vně a stejně jako na Maltě se nepoužívají stříhačské stoly, materiál obsluha stříhá nad ostatními látkami (popravdě jsem měla strach i za slečnu obsluhující).
Nákupy z Tissu Reine. Vlevo dupion (ten není můj:) ), uprostřed a vpravo krepdešín


Nakonec jsem se dočkala i z hlediska výhodnosti nákupu. A koupila jsem do začátku léta dvě kabátovky. Jenže je nekupte, když tři metry jedné stojí 40 euro a tři a půl  metru druhé 55 a to ve výborné kvalitě.

Kabátovky z jednoho kupónového obchodu. Doufám, že mě muž brzo s mými látkami nevyhodí.

Každý kupon je označen složením, délkou a cenou. Někde cena fixní, ale to většinou u polyesteru.
Takže to by zhruba bylo. Celkově jsem byla hlavně v NYC a Paříži příjemně překvapená množstvím nakupujících mužů. A co se týče obsluhujícího personálu- je to všude stejné, je to prostě hlavně o lidech.
Jaké jsou vaše zkušenosti s nákupy látek? Taky máte pocit, že si při cestách musíte nějaký ten metřík odvést jako suvenýr?
Někdy mám pocit, že mě celý vesmír směřuje k šití určité věci nebo technice. V posledním týdnu to bylo například šití z kůže. Odradily mě od toho na poslední chvíli jen dva fakty. 7 čtverečních stop je mnohem méně metrů čtverečních, než jsem prvotně vypočítala, takže cena 70 dolarů za 0,7 metru čtverečního kozinky se nezdála už tak lákavá a taky za měsíc a půl vyrážíme do Paříže, proto jsem si pro jistotu do té doby zakázala kupovat jakékoliv látky.
Druhá znamení z vesmíru se týkala límce u saka, které momentálně šiju pro svého muže. Nejdřív jsem narazila na super blog zabývající se pánskou krejčovinou http://tuttofattoamano.blogspot.cz/. Autor, Jeffery, se zmínil, že nepovažuje za velký rozdíl, jestli je límec pikýrován strojově či ručně. Má to logiku v případě, kdy je límec tvarován hlavně parou. No a potom jsem v Biltexu narazila na tuhle věc- šikmo položená výztuha strojově našitá na límcový filc za celkem vtipnou cenu 90 korun za metr. Bohužel měli jen zbytek, který mi ale vystačí na několik sak a kabátů.


A parou vytvarovaný výsledek


Jak ovlivňuje vaše šití náhoda a narazili jste také podobným způsobem na nějakou novou pomůcku/techniku?
Jak už jsem říkala v minulé části, každé šaty musí nějak držet. U běžných šatů se o to postarají ramínka, u šatů, které ramínka nemají, se o to musí postarat něco jiného. V běžné konfekci se o to stará většinou nějaká gumička zaříznutá do "měkkých tkání" a nebo také nic. U lepší konfekce se může sem tam objevit nějaká ta kostice, ale bývají v nedostatečném počtu a krátké, navíc chybí další důležitý element a nějaká kotva, na které by držely. Tou kotvou je pevná stuha v pase(nebo široká stabilní guma). Kostice se tedy zkrátí a přišijí rovnoměrně ke stuze. Velmi nedoporučuji, aby kostice dosahovaly k dolnímu okraji pásku, protože by při sezení mohly(a budou) řezat. Takže kostice s tunýlky zkracujte spíše tak, aby dosahovaly horní poloviny pásku.A jak odměřit správnou délku? Já si nasadila pásek, poté šaty a s nadzvedlou sukní označila horní okraj pásku špendlíky.




Neříkám, že bych neměla nic z řetězců. I když taky neříkám, že bych si radši všechno nešila sama, ale prostě a jednodušše není čas. Jsem ráda, když za měsíc dokončím jednu věc a když do toho vpadnou požadavky na pánské košile a úkol ušít si svatební šaty, vychází z toho, že poslední věc pro sebe na normální nošení jsem dokončila koncem října. Takže z toho vyplývá, že se bez konfekce nebo šití třetí osobou neobejdu. Třetí osobu nemám po pár špatných zkušenostech chuť a sílu zkoušet, takže se vydávám do řetězcových vod (drobná poznámka, ano, jsou i nezávislí módní návrháři, ale ti většinou šijí do velikosti 40 a i tam někdy bývá problém se zpracováním). Nenakupuju ale za plné ceny a hodně si vybírám, co se kvality týče. Nejčastěji se moje nákupy uskutečňují v obchodech Zara, kde kupuju hlavně saka, hodně dávají do letních sak bavlněné podšívky a jejich zpracování je velmi hezké, Mango, kde se vybičovali  a uvedli novou kolekci pro silnější postavy(začínají na oné velikosti 40) se spoustou nositelného oblečení z dobrých materiálů a vhodných střihů(překlad: šaty a sukně končí u kolen) a poslední značkou je Long Tall Sally, což je firma zaměřující se na vysoké ženy. Rozhodně nehodlám tvrdit, že výše uvedené značky mají VŠECHNO dobré kvality za dobrou cenu, ale spíš, že se mi dost často poštěstí něco takového koupit. A taky netvrdím, že nic z toho, co jsem koupila, nikdy eupravuju. Upravuju a tomuto tématu bych se chtěla dnes věnovat. Naštěstí mám celkem konfekční postavu(až na tu výšku), takže ty úpravy nejsou u každého kusu. Ale například u posledního, podle mě velmi výhodně koupeného, kousku to bylo nutné. Jedná se o šaty s odepínacími ramínky z Manga. Jsou dlouhé, ale pro mě po kotníky, takže je budu i zkracovat na midi délku, ale o tom mluvit nechci.
Chci spíš poukázat na to, co je na nich dobré a proč jsem si je koupila. Vrchní materiál je hedvábný krešovaný žoržet a mají podšívku z polyesteru. Není to ovšem ta hnusná polyesterová podšívka, která se v konfekci zhusta vyskytuje, ale na omak příjemný krep. Střihovou úpravu šaty prakticky nepotřebují a cena za ně po slevě byla více než dobrá. Jako u každých šatů bez ramínek však hrozí jejich sjíždění dolů a nutnost popotahování. Tomu se dá zabránit jedině kosticemi a stabilizačním páskem do pasu. Tyto konkrétní šaty sice kostice obsahovaly, ale pouhé 4 a to ještě nedostatečné délky(kostice by měly končit asi 3-5 mm od horního a pasového švu, tady končí zhruba 2 cm nad pasovým švem).


Šaty bez úprav

Vnitřek šatů bez úprav s již napárnutou podšívkou. Podšívku živůtku tvoří dvě vrstvy.

Vnitřní vrstva, na které jsou přišity dva košíčky. V těchto šatech mají zřejmě za úkol náhradu podprsenkových košíčků, ale ve vysoké krejčovině se tohoto triku používá i u šatů pro hodně velká prsa kvůli lichotivějšímu tvaru. I když jsou šaty plné kostic, je dobré pod ne podprsenku nosit- je to jednoduché, to, co je všité v šatech- ať už kostice či košíčky jsou pro porporu struktury šatů, ale podprsenka pro podporu prsou.


Vnější vrstva s kosticemi. Kostice byly na každé straně dvě  a navíc byly příliš krátké.
Prvním krokem po napárnutí podšívky tedy bylo zbavit se původních kostic. Dalším krokem našití kostic nových. Kostice používané mimo korzetový svět se dají rozdělit do tří skupin: ocelové, plastové nevšívací a plastové všívací. U prvních dvou druhů je potřeba všít do šatů tunýlek a do toho kostici vsunout, u třetího se mou kostice rovnou všít. U hotových šatů je všívání napřímo poněkud problematické, ale u mých šatů to až na středovou přední kostici šlo(tu jsem všila do tunýlku ručně). Tunýlky lze koupit i v metráži, takže není nutné jejich složité vyrábění(pokud tedy nehcete jinou barvu než černou či bílou).
 Kovové kostice jsou trvanlivější, díky spirálové povaze ohebnější do stran, ale navzdory protikorozní povrchové úpravě nelze vyloučit jejich rezavění(jde o ten moment, kdy se kostice zkracuje a nasazují se na ni okrajové paždíky, které chrání ostré okraje- může dojít k porušení právě té povrchové úpravy), plastové kostice lze samozřejmě prát, ale zvlášť ty nevšívací nejsou ohybné do stran. Pro každé šaty je tedy potřeba zvolit trochu jinou strategii- zjednodušeně řečeno do pratelných šatů bych dala kostice plastové, do nepratelných kovové.

Na fotce jsou už šaty s novými kosticemi. Přišila jsem je cik-cak stehem na švové přídavky šatů a to na vnější vrstvu podšívky. Pokud vaše šaty mají jen vrchní látku a podšívku, všít je bude asi lepší na podšívku kvůli protlačování. Ve středu žádný šev není, takže je rukou přišitý tunýlek. A co jsou ty cancoury pokračující pod pás? Díky mojí výšce je pas šatů nad mým pasem a protože pasová stuha musí být v pase, prodloužila jsem kostice o pár cm(budou se ještě zkracovat), aby bylo upevnění skutečně v pase.

To černé, co jde podél švů v oblasti prsou, se nazývá krinolinová páska či soft boning či horsehair braid. Dřív se dělala z koňských žíní, nyní je samozřejmě umělá. Zde jsem použila tři vrstvy spojené opět cik-cakem. Konce jsou obalené podšívkovinou, protože ustřihnuté konce snadno projdou tkaninou a zabodnutí do kůže není moc příjemné. Jsou zde použity pro lepší strukturu košíčků, ale ne tak rigidní, jakou jsou kostice.Přišité jsou opět ke šovvému přídavku, z druhé strany přichycené pár stehy přímo k bočnímu dílu podšívky.



Pokud jste se dostaly až sem, poslední krok je hračka. Jak už jsem psala, pro správnou funkci kostic je jim potřeba dát jakési ukotvení- stuhu do pasu, na kterou se kostice přichytí. Ale o tom až příště :) Upravujete taky konfekci k relativní dokonalosti?
Někdy není lehké najít to správné zapínaní pro současný projekt. Nejsem příliš spokojená s kvalitou knoflíků nabízených v mnou dostupných obchodech, takže občas raději volím knoflíky potahované. Jaké jsou ale možnosti zapínání ještě nenápadnějšího? Jsou to patentky neboli stiskací knoflíky. Někdy ale může být kousek patentky vidět- při pohybu nebo při rozepnutí saka či kabátu. V tomhle případě je vhodné patentku potáhnout kouskem látky. Tato látka by měla být jemná, aby patentka šla zavírat, na druhou stranu však hustě tkaná, aby nedošlo k přílišnému potrhání látky při zavírání a otevírání, ideálními jsou krepdešín či jemný satén.
Samotné potáhnutí knoflíků je velmi jednoduché, jen občas psychicky náročné. A psychická náročnost je nepřímo úměrná velikosti patentky(takže ty 5mm bych asi nepotahovala :) ).
Na potáhnutí potřebujete kromě kousku látky jen jehlu, trochu nitě a patentky příslušné velikosti.


Potom je vhodné vyrobit v látce alespoň drobný otvor na hlavici patentky. Není potřeba přímo děrovačka, otvor lze vytvořit i nůžkami nebo bodcem(ten je dokonce vhodnější), ale tenhle pomocník, kterého seženete v hobby marketech, není nijak drahý a hodí se u více příležitostech(používám ho třeba u ručně šitých knoflíkových dírek).


 Poté uděláte na niti suk a drobným předním/stehovacím stehem obšijete patentku v přiměřené vzdálenosti.
 

Nit stáhnete a prošijete látku křížem krážem pro upevnění látky tak, aby byl okraj hezky hladký.

 

Poté stačí jen ustřihnout přebytečnou látku. pak už stačí jen přišít:)




Patice patentky se potahuje obdobně. Důlek v ní se vytvaruje přirozeně při zapínání. Z vlastních zkušeností bych však doporučovala látku na patici upevňovala v zapnutém stavu, aby materiálu nebylo málo a nedošlo k potrhání.
Na hlavici tedy dáme čtvereček látky určený na potáhnutí patice a celou patentku zacvakneme.
 

Opět obšijte předním stehem, zatáhněte a zabezpečte několika stehy křížem krážem stále se zapnutou patentkou. Teprve pak je potřeba od sebe oba díly oddělat. Na patici se pak může zdát poněkud více látky, ale ta se stáhne jednak přišíváním k podkladu a později také při zapínání.

 
Na patici je látka volněji
Teď už jen stačí přišít a hotovo!


Potažené patentky jsou jeden z těch detailů, které mohou dodat vašemu kousku punc výjiměčnosti, i když povětšinou jen vnitřní. Ale i to je dost:) Používáte nějaké takové detaily při tvorbě oblečení? A jaké?
Ačkoliv jsem si myslela, že ještě stihnu sérii článků o šití košile, raději jsem se ještě předtím pustila do svých svatebních šatů. Na šaty jsem si koupila hedvábný gazar už při svém výletě do New Yorku. Gazar je látka podobná organze, jen je tkaná ze čtyř vláken. Je to poloprůhledná tkanina s krásným jemným leskem, která dobře drží svůj tvar. Vrchní látka tedy byla sama o sobě povahy poloprůhledné, čemuž bílá barva moc nepřidala :) Jako podkladovou látku jsem na radu Susan Khalje zvolila bavlněný batist, u vlečky organtýn. I podšívka měla dvě vrstvy(kvůli průhlednosti), z hedvábného saténu a tvilu. Naštěstí byly na celé šaty potřeba vždy 4 metry látky šíře 140 cm, takže moje kapsa nemusela tolik vykrvácet, jak to v tuhle chvíli vypadá. Materiál mě vyšel se vším všudy(včetně potažení padesáti knoflíčků atd.) asi na 6 tisíc. Zdá se to hodně, ale za slušné šaty z polyesteru dáte v půjčovně víc. Takže pokud si na vlastnoručně ušité svatební šaty netroufáte, tak si je nechte ušít. A jaké jsou moje rady teď, když se ohlédnu za šitím celé parády?

 1. Pokud to neděláte, rozhodně si ušijte zkušební model a nechte v něm na sebe kouknout někoho, kdo má se šitím velké zkušenosti, nejlépe krejčovou. U mě to byl vedlejší produkt toho, že jsem jela za Anique  učit se tvarování oděvů pomocí páry a zkušební model jsem přibalila s sebou. Ačkoliv jsem měla udělaných pár úprav, tak ještě další 4 nebo 5 Anique provedla.

 2. Pořiďte si a prostudujte předem nějakou publikaci o šití "velkých šatů". Já jsem měla Bridal Couture od Susan Khalje. Nemusíte mít zrovna korzetové šaty, ale najdete tu spoustu tipů pro šití s krajkami, jak udělat spadené rukávky, nebo jak přišít knoflíčky a jejich zapínání a mnohé jiné. Jediné, co jsem nenašla přímo v knize, bylo jak potáhnout patentky(návod mám už nachystaný, tak se můžete těšit). Patentky jsem potahovala v místech, kde mohly být vidět. Například jsem patentkami zapínala vlečku, aby mi tolik nevadila při tanci(předem říkám, že se to neustále odepínalo) a ve chvíli, kdy by se při chůzi obrátila rubem nahoru, byly by vidět ošklivé velké kovové patentky.

Kniha je hodně stará, ostatně už jsem o ní psala zde, takže ji mám pouze na CD. Silně ale uvažuju o tom si ji nechat vytisknout, protože mám radši papírové publikace a tahle se hodí na šití jakýchkoliv společenských šatů.
3. Nepoužívejte na značení kopírovací papír. I když zkusíte, že neprosvítá, může se stát to, co mně. Po vyžehlení prosvítal hrozně, takže jsem polotovar šatů musela prát a zažila si opravdu horké chvilky s výletem do půjčovny, kde jsem zjistila, že šaty jsou drahé, polyesterové, na mě krátké a jiná varianta pro mou postavu než korzet a bolerko není.

4. Pořiďte si hodně levné bílé látky na pokrytí šicího místa a pod krejčovskou pannu(pokud ji nemáte, na tohle je dobré si ji pořídit, doopravdy).

5. Jak i radí Susan Khalje ve výše uvedené publikaci, nejdřív kompletně dokončete sukni včetně záložek i živůtek včetně podšívky a pak teprve všechno spojujte. Boj s metry a metry materiálu je opravdu náročný. Všechno, co lze, dělejte s šaty pověšenými na panně- třeba přišívání záložky sukně, dokončování podšívky(to samozřejmě s šaty obrácenými rubem vzhůru).

Sešívání sukně a živůtku. V tuhle chvíli jsem pracovala zhruba s 16 metry látky.
 6. Pořiďte si silikonový či teflonový nástavec na žehličku. Tu pak můžete nastavit na nejvyšší teplotu s tvorbou velkého množství páry a přitom si nespálíte látku, ani ji nijak neolesknete. Je potřeba vše nejdřív vyzkoušet a i to rozžehlování švů!

7. Začněte včas, ať máte prostor na dodělání detailů jako úchyty na ramínka podprsenky, pásek do pasu, aby váha sukně nebyla jen v ramenou(nezbytně nutné pro korzetové živůtky, živůtky se spadenými rameny, u kterých je také potřeba výztuha kosticemi, aby držely).

8. Vyhraďte si hodně času na žehlení. Já jsem šaty žehlila 2 x 2 hodiny, následují fotky jsou po prvním žehlení. Pokud nevyjíždíte ve svatebním z domu, ale stejně jako já se připravujete v místě samotné svatby, pořiďte si i dostatečně velký obal na šaty.

9. Připravte se na otázky od ostatních, jak daleko jste se svatebními šaty, poznámky "já ti to říkala, že je nemáš šít a zrovna z hedvábí!". O to víc si pak užijete svoji hvězdnou chvilku :)

Šaty po prvním žehlením
Šaty se zapínají na 45 knoflíčků. Jejich zapínání trvalo 8 minut, tak jsem si dovolila šaty vyfotit nezapnuté.

Detail ještě nedokončeného zapínání
Takže pokud toužíte po tom, si ušít svatební šaty či velkou večerní, směle do toho, štěstí přeje odvážným!
Přihlásit se k odběru: Příspěvky ( Atom )

O autorce

O autorce
Třicetiněco-letá milovnice klasických krejčovských technik a anti-rychlošití.

Kontaktní formulář

Název

E-mail *

Vzkaz *

Spřátelené weby

  • Zruční práce
  • Z dílny od Anique
  • Módní peklo

Prohledat tento blog

Nejčtenější příspěvky

  • How to start with tailoring
    I love sewing. I love sewing because sometimes I need monotonous hand work and I love sewing because with every new project, there is some c...
  • Lace dress
    I've started with sewing quite early and it was my favorite hobby. But after starting working, I had no energy to do anything and finish...
  • Summer dresses
    It's one of the coldest summer for many years. Even so cold, thet my boyfriend asked me, why I was sewing summer dress, when summer  alr...
Používá technologii služby Blogger.

Labels

  • pomůcky

Blog Archive

  • ►  2016 ( 4 )
    • ►  února ( 1 )
    • ►  ledna ( 3 )
  • ►  2015 ( 16 )
    • ►  listopadu ( 1 )
    • ►  října ( 1 )
    • ►  září ( 4 )
    • ►  srpna ( 2 )
    • ►  července ( 3 )
    • ►  června ( 2 )
    • ►  května ( 2 )
    • ►  dubna ( 1 )
  • ▼  2014 ( 11 )
    • ▼  prosince ( 1 )
      • Karkulka
    • ►  listopadu ( 1 )
      • Pozor, roh!
    • ►  října ( 1 )
      • Ten správný střih kabátu(saka) aneb cesta od komer...
    • ►  srpna ( 1 )
      • O struktuře
    • ►  června ( 1 )
      • Šaty, které nepotřebuji
    • ►  května ( 1 )
      • Nákupní horečka
    • ►  března ( 2 )
      • Promluv ke mě, vesmíre :)
      • Smrt konfekci! Nebo ne? II.
    • ►  února ( 3 )
      • Smrt konfekci! Nebo ne?
      • Návod na potáhnutí patentky
      • Pohádka o svatebních šatech
  • ►  2013 ( 15 )
    • ►  prosince ( 1 )
    • ►  října ( 1 )
    • ►  září ( 1 )
    • ►  července ( 3 )
    • ►  května ( 1 )
    • ►  dubna ( 5 )
    • ►  února ( 3 )
  • ►  2012 ( 13 )
    • ►  října ( 1 )
    • ►  května ( 1 )
    • ►  března ( 4 )
    • ►  února ( 4 )
    • ►  ledna ( 3 )
  • ►  2011 ( 28 )
    • ►  prosince ( 2 )
    • ►  listopadu ( 4 )
    • ►  září ( 2 )
    • ►  srpna ( 2 )
    • ►  července ( 4 )
    • ►  června ( 3 )
    • ►  května ( 1 )
    • ►  dubna ( 4 )
    • ►  března ( 6 )
  • Home
  • Sample Page
  • Archive
  • Portfolio
  • Support
  • Contact
  • Buy This Theme
Copyright 2014 Sewing Boudoir .
Šití