Právě uplynulý víkend jsem trávila v Praze na kurzu tvorby ribbonu, který učila
Anique z blogu Sunday Morning. Ribbon je nízký korzet, který je tvořen stuhami, pevnost korzetu dávají vyztužené panely s kosticemi. Ostatně celý proces tvorby ribbonu popsala a nafotila Anique na svém blogu. Primárním účelem mého korzetu je získání krásné siluety do velké bílé róby, proto ta cukrátková barevnost. Kurz byl dvoudenní, výuka probíhala vždy osm hodin. Původní plán byl takový, že si uděláme střih na míru, provedeme zkoušku korzetu, případné úpravy, připravíme si kov a osadíme polovinu korzetu. Jak jste ovšem jistě zaznamenali, bylo docela teplo. Vedro. V podstatě počasí, které mám představu, že panuje v pekle. Mozek se vařil, takže když jsem chystala korzet na zkoušku, většinu švů jsem musela přešívat dvakrát a stejně to do ideální podoby mělo daleko. A nejhorší na té celé snaze o tvůřčí činnost za neustálého plavání v pekelném kotlíku byl fakt, že mi to bylo chvílemi i jedno(naštěstí mě to vždycky velmi rychle přešlo). Nakonec jsme tedy nestihly dodat železo ani do půlky korzetu, ale vše je nachystáno a doufám, že se brzo budu moct pochlubit s výsledkem.
Ale popořadě. Celý víkend jsem zahájila už v pátek a to stylově- nákupem látek. Hned u nádraží jsem po dlouhé době nakoukla do Parexcellence. Byl to jeden z prvních obchodů, ze kterého jsem nakupovala po internetu, maily s komunikací s tímto obchodem mám někdy z roku 2004. Moje nákupy byly ale vzhledem k cenám a nepříliš dobrým fotkám zřídkavé (fotkynejsou až tak strašné, ale byly by adekvátní k obchodu o desetinové cenové relaci, ne někde, kde látky stojí kolem dvou tisíc za metr). Popravdě mě nalákal hlavně avizovaný výprodej. Ovšem návštěva obchodu nebyla příliš příjemným zážitkem. Chcete cedulku s cenou, materiálovým složením a nějaké označení, kde ty slevy mají? A proč jako. Nemám z tohohle obchodu pocit, že by o mě jako o zákaznici stál, i když si nemyslím, že jsem klientem tak nezajímavým.
Další nákupní destinací byl Aped. Co říct k Apedu. Mají toho moc, někdy za paradoxní ceny. Třeba hedvábný gazar za 260 korun za metr. Já mám ráda menší výběr s jasně danou kvalitou i materiálovým složením a se vším zbožím v určitém kvalitativním rozmezí. Proto jsem byla v Evi-látkách ve svém živlu. Dokonce mám i kabátovku v nádherném odstínu červené. Později jsem si sice nadávala, že jsem si ji nenechala poslat poštou, ale je mi jasné, že než bych se rozhoupala, byla by vyprodaná.
Každopádně v sobotu začal kurz, byl docela komorní, což bylo fajn díky invididuálnímu přístupu, kterého se nám dostávalo. Po vysvětlení základních principů a střihové konstrukce jsme začaly s tvorbou střihů. Střih na ribbon se skládá z látkových vyztužených panelů, ve kterých jsou vloženy kostice, háky a naaplikovány průchodky, mezi nimi jsou celkem 4 panely ze saténových stuh. Skládání klouzavých saténových stuh na sebe tak, aby vždy přední a zadní díly byly symetrické, je trochu zapeklitější část, ale mně se ten největší kiks podařil o něco později. Před vkládáním železa se celá hotová polovina korzetu musí pořádně sežehlit. Při přípravě na tuto činnost jsem zjistila, že jeden panel mám ušpiněný od meruněk. Z lícové strany somozřejmě. Přední středový panel samozřejmě. V té nejviditelnější části samozřejmě. Naštěstí to trocha šampónu spravila :)
Jinak ribbon má být velmi pohodlný korzet, což nedokážu dobře posoudit, ale je pravda, že při zkoušce jsem se v něm cítila lépe než ve stahovacím spodním prádle a to jsme zvolily stažení pasu o 10 centimetrů. Každopádně se moc těším na výsledek a na případný další kurz!
