Čas utíká jako voda a z prosince tu máme květen:) Naštěstí, když se mě jaro zeptalo, co jsem dělala v zimě, jsem měla přichytanou odpověď: šaty! Během ledna a února jsem totiž absolvovala dobrodružství se šitím dvojích šatů s bází s kosticemi, jedněch bez ramének a druhých se spadenými ramínky. Proč to a proč rovnou dvoje? Na Šicím fóru byl totiž sew-along a já chtěla zkusit v předstihu oboje :)
Pokud byste se do tohoto dobrodružství chtěly pustit také a získat spoustu užitečných informací, je třeba se na fóru zaregistrovat a požádat mě o přidání do skupiny. Ve skupině si nešeptáme žádná tajemství, ale v sekci materiály je spousta věcí z knih, které by neměly být úplně veřejně na síti, tak proto. V následujícím textu o tvorbě těhle šatů jen letem světem :)

 Už prvním úspěchem byl fakt, že látka na jedny ze šatů byla ze zásob, kupovaná v roce 2011. Druhá byl ovšem úlovek z ledna tohoto roku, takže se síly vyrovnaly.
Kromě dvou střihů jsem si chtěla vyzkoušet i dva druhy materiálu na bázi. Prvním byl bavlněný bobbinet, což je druh tylu, který má šestihranná očka, je stabilní a používal/používá se k tomuto účelu tradičně ve vysoké krejčovině. Bobbinet se používá minimálně ve dvou vrstách kvůli stabilitě, je úžasně prodyšný a má pouze jednu mouchu. Cenu. 
Cenově dostupnější variantou, kterou doporučuje i Susan Khalje, je ušití báze z bavlněného batistu. Musím upřímně přiznat, že jsem měla velkou snahu sehnat metřík sea island cotton, což je díky délce svých vláken nejkvalitnější druh bavlny, ale moc jsem neuspěla, takže jsem se "spokojila" s obyčejným batistem. Ten se také používá ve dvou vrstvách.

Hotová báze z dvou vrstev batistu, nevyžehlená a bez kostic

Báze se šije o něco těsnější než svrchní šaty(vždy je potřeba udělat zkušební model, přece jen do hotového produktu investujete hodně času i peněz, tak je holt potřeba zainvestovat o stovku na zkušební materiál a o jedno odpoledne navíc), poté se prošijí tunýlky na kostice a osadí se kosticemi. Na trhu jsou sice kostice plastové, jejichž hlavní výhodou je pratelnost, ale nejpohodlnější variantou na nošení jsou kostice kovové spirálové- ty ovšem nelze prát. Z toho důvodu jsem dolní okraj tunýlku vždy prošila širokým entlem s tím, že před praním stehy uvolním, kostice vyndám a po dosušení a vyžehlení je vrátím na místo. Trochu pracnější, ale do čistírny stejně musíte vážit cestu, která vám zabere úplně stejně času jako vypárání a přišití pár stehů. Navíc ušetříte :)

Fotka báze se spojenými svrchními šaty. S interiérem jsem si trochu pohrála, takže báze se zapíná na neonově žlutý zip a pasová stuha(viz níže) je modrá. Další vychytávkou je vycpávka v horní části prsou pro dosažení hezčího tvaru. Pod šaty se nosí podprsenka, ale většina těch bezramínkových nedělá moc hezká prsa, takže tomu lze dopomoci:) Vycpávka se může dát například i na bok pro optické rozšíření prsou atd.

Spojení topu a sukňové části. U širokých sukní zapínání na zadním díle zipem může působit nehezky, proto se na zip zapíná jen top a sukně potom na patentky potažené podšívkou- v tomto případě béžovým hedvábným habutajem).

Dalším elementem, který zajišťuje, aby šaty držely na místě, je pasová stuha, ta se zapíná na háčky a je přišita na vnitřní strnu báze- je to nejvnitřnější element šatů. Má za úkol držet kostice na místě a také na ní visí celá váha šatů, proto musí být poměrně těsná, ale ne moc, aby vám po deseti minutách nebylo nevolno. Na pasovou stuhu se používá druh rypsové stuhy, který má obloučkovité okraje, v některých svatebních šatech je prý v této funkci použita široká guma(ale spíš si myslím, že je to dáno velkou variabilitou nositelek než že by to mělo zásadní přínos). 


Po odšití báze a celých svrchních šatů se obojí spojí v horním okraji, začistí a voilá! šaty, co drží na místě i při divokém tanci, jsou hotové.

Šaty první. Látka bavlněné piqué z letoška, Evi-látky, báze z bobbinetu.

Šaty druhé, látka len/viskoza z roku 2011, Emmaonesock, báze z bavlněného batistu.

Ačkoliv jsem si myslela, že ještě stihnu sérii článků o šití košile, raději jsem se ještě předtím pustila do svých svatebních šatů. Na šaty jsem si koupila hedvábný gazar už při svém výletě do New Yorku. Gazar je látka podobná organze, jen je tkaná ze čtyř vláken. Je to poloprůhledná tkanina s krásným jemným leskem, která dobře drží svůj tvar. Vrchní látka tedy byla sama o sobě povahy poloprůhledné, čemuž bílá barva moc nepřidala :) Jako podkladovou látku jsem na radu Susan Khalje zvolila bavlněný batist, u vlečky organtýn. I podšívka měla dvě vrstvy(kvůli průhlednosti), z hedvábného saténu a tvilu. Naštěstí byly na celé šaty potřeba vždy 4 metry látky šíře 140 cm, takže moje kapsa nemusela tolik vykrvácet, jak to v tuhle chvíli vypadá. Materiál mě vyšel se vším všudy(včetně potažení padesáti knoflíčků atd.) asi na 6 tisíc. Zdá se to hodně, ale za slušné šaty z polyesteru dáte v půjčovně víc. Takže pokud si na vlastnoručně ušité svatební šaty netroufáte, tak si je nechte ušít. A jaké jsou moje rady teď, když se ohlédnu za šitím celé parády?

 1. Pokud to neděláte, rozhodně si ušijte zkušební model a nechte v něm na sebe kouknout někoho, kdo má se šitím velké zkušenosti, nejlépe krejčovou. U mě to byl vedlejší produkt toho, že jsem jela za Anique  učit se tvarování oděvů pomocí páry a zkušební model jsem přibalila s sebou. Ačkoliv jsem měla udělaných pár úprav, tak ještě další 4 nebo 5 Anique provedla.

 2. Pořiďte si a prostudujte předem nějakou publikaci o šití "velkých šatů". Já jsem měla Bridal Couture od Susan Khalje. Nemusíte mít zrovna korzetové šaty, ale najdete tu spoustu tipů pro šití s krajkami, jak udělat spadené rukávky, nebo jak přišít knoflíčky a jejich zapínání a mnohé jiné. Jediné, co jsem nenašla přímo v knize, bylo jak potáhnout patentky(návod mám už nachystaný, tak se můžete těšit). Patentky jsem potahovala v místech, kde mohly být vidět. Například jsem patentkami zapínala vlečku, aby mi tolik nevadila při tanci(předem říkám, že se to neustále odepínalo) a ve chvíli, kdy by se při chůzi obrátila rubem nahoru, byly by vidět ošklivé velké kovové patentky.

Kniha je hodně stará, ostatně už jsem o ní psala zde, takže ji mám pouze na CD. Silně ale uvažuju o tom si ji nechat vytisknout, protože mám radši papírové publikace a tahle se hodí na šití jakýchkoliv společenských šatů.

3. Nepoužívejte na značení kopírovací papír. I když zkusíte, že neprosvítá, může se stát to, co mně. Po vyžehlení prosvítal hrozně, takže jsem polotovar šatů musela prát a zažila si opravdu horké chvilky s výletem do půjčovny, kde jsem zjistila, že šaty jsou drahé, polyesterové, na mě krátké a jiná varianta pro mou postavu než korzet a bolerko není.

4. Pořiďte si hodně levné bílé látky na pokrytí šicího místa a pod krejčovskou pannu(pokud ji nemáte, na tohle je dobré si ji pořídit, doopravdy).

5. Jak i radí Susan Khalje ve výše uvedené publikaci, nejdřív kompletně dokončete sukni včetně záložek i živůtek včetně podšívky a pak teprve všechno spojujte. Boj s metry a metry materiálu je opravdu náročný. Všechno, co lze, dělejte s šaty pověšenými na panně- třeba přišívání záložky sukně, dokončování podšívky(to samozřejmě s šaty obrácenými rubem vzhůru).

Sešívání sukně a živůtku. V tuhle chvíli jsem pracovala zhruba s 16 metry látky.

 6. Pořiďte si silikonový či teflonový nástavec na žehličku. Tu pak můžete nastavit na nejvyšší teplotu s tvorbou velkého množství páry a přitom si nespálíte látku, ani ji nijak neolesknete. Je potřeba vše nejdřív vyzkoušet a i to rozžehlování švů!

7. Začněte včas, ať máte prostor na dodělání detailů jako úchyty na ramínka podprsenky, pásek do pasu, aby váha sukně nebyla jen v ramenou(nezbytně nutné pro korzetové živůtky, živůtky se spadenými rameny, u kterých je také potřeba výztuha kosticemi, aby držely).

8. Vyhraďte si hodně času na žehlení. Já jsem šaty žehlila 2 x 2 hodiny, následují fotky jsou po prvním žehlení. Pokud nevyjíždíte ve svatebním z domu, ale stejně jako já se připravujete v místě samotné svatby, pořiďte si i dostatečně velký obal na šaty.

9. Připravte se na otázky od ostatních, jak daleko jste se svatebními šaty, poznámky "já ti to říkala, že je nemáš šít a zrovna z hedvábí!". O to víc si pak užijete svoji hvězdnou chvilku :)

Šaty po prvním žehlením

Šaty se zapínají na 45 knoflíčků. Jejich zapínání trvalo 8 minut, tak jsem si dovolila šaty vyfotit nezapnuté.

Detail ještě nedokončeného zapínání

Takže pokud toužíte po tom, si ušít svatební šaty či velkou večerní, směle do toho, štěstí přeje odvážným!

Tímto příspěvkem bych ráda zahájila minisérii o šití pánských košil. Pánských košil jsem se dost bála a začala jsem s nimi až nedávno, díky kurzu na Craftsy. Volnočasové pánské košile jsou celkem dostupné zboží- různé materiály i cenové relace s odpovídajícím zpracováním. Jenže když máte chlapa, který si oblíbí jednu košili z pěti a nosí ji jako pracovní, přičemž nejpozději při dvacátém nošení ji nevypratelně zabarví a vyžaduje další, ÚPLNĚ stejnou, jenže oni ji už nemají, tak se šití košil stává nezbytností. Naštěstí to zas takový problém není a je to celkem rychlá práce, moměntálně šiju dvě košile zaráz a je to víkendová záležitost, zvlášť pokud máte ověřený střih. Možná větším oříškem než ušití takové košile je sehnání správného materiálu. Pokud chcete pánskou košili z kategorií "vtipných", přímo se nabízí plátna Liberty, což je ovšem dražší záležitost. Potisky jsou ovšem nádherné a může se poštěstit i na britském ebayi získat nějakou vhodnou látku za pár peněz. Levněji lze sehnat vhodné materiály v evi-látkách či se podívat po jiných značkách quiltovacích bavlněných pláten (i značková plátna by měli mít v látkách Mráz). Paradoxně horší situace nastává, nechcete-li látku na pánskou casual košili v kategorii vtipných. Nesmí být moc tenká, ani moc tlustá, nejlépe elastická, pro mého chlapa šedá nebo černá. No zkraťme to, zatím nejlepší materiál, co jsem sehnala, je oxford, který mají v různé gramáži ve větším barevném výběru jen v Komolkovi (pokud někdo víte o jiném, levnějším, zdroji, tak budu ráda). Oxford je bavlněná látka v jednoduché plátnové vazbě, kdy osnova je z barvených vláken a útek v klasickém případě z bílých(ale existují i jiné barevné varianty). Jeho velkou výhodou je i snadnost šití. Oxford na obrázku z wikipedie:
Kromě klasických pláten se můžete koukat i po lehčích atlasech, rypsech, leskou vzdušnější košili je možné vyrobit i z cupra, prostě zálež na preferencích. A co střihy? V posledním roce vyšly v Burdě dva střihy na pánskou košili- střih 138 z dubnového čísla v prodloužených velikostech, zde doporučuji pořádně přeměřit délku, protože například rukáv jsem musela na muže 190 cm vysokého zkracovat o 5 centimentrů a v aktuálním lednovém vydání střih 127 ve standardních velikostech.
Svůj střih mám vyrobený podle jedné starší velmi oblíbené košile, která již dosloužila s rukávy právě z výše uvedeného střihu z Burdy, protože původní košile měla rukávy krátké. Na střihu mám již vyznačené švové přídavky, což je šikovné zvlášť když tento střih budete používa opakovaně. Ze svých zkušeností bych doporučila následující šíři přídavků- boční švy, švy rukávů, průramky a rukávové hlavice 1,5 cm a zbytek švové přídavky v šíři 1 cm. Na závěr jako povzbuzení do dalších dílů přidávám obrázek svojí třetí košile šité z kombinace plátna Liberty z podzimní kolekce 2013 a oxfordu z Komolky(momentálně je v pokročilé fázi zpracování košile z téhož materiálu).
Jak jste na tom vy? Šijete a co šijete na své chlapy? Jinak přeji hezký poslední adventní víkend(do Vános se snad ještě ozvu s druhou částí)!

Nedávno jsem si dělala srandu z mého muže, že pájka, kterou opravuje žehličku, vypadá jako něco, co by se asi tak mohlo v obchodě prodávat pod názvem "Moje první pájka". No a zhruba tak mi jde práce na projektu "Moje první korzetové šaty". Český název je lehce zavádějící, mel by znít spíš korzetoidní šaty, protože sice v sobě mají spoustu konstrukčních prvků z korzetu, ale jeden podstatný rozdíl tu je. Korzet má v sobě kostice, které spolu s tahem látky mají stahující účinek. Naproti tomu hlavní úkol kostic v korzetových šatech je držet šaty na svém místě. Proto lze v podstatě nosit korzet pod korzetové šaty a také se tak nosil.
Dnes už se samozřejmě nepoužívají velrybí kosti, ale také už nemusíme nutně volit kovové kostice(ty jsou ale trvanlivější, takže do klasického korzetu jsou stále lepší), na výběr jsou i dva druhy kostic plastových.
Kovové kostice mohou být jednak ocelové- ty jsou stabilnější, ale neohebné do boku, používají se do klasických korzetů. Na korzetoidní kusy oblečení se používají kostice spirálové- ty mají výhodu, že se jako jediné dají ohýbat nejen dopředu a dozadu, ale i do stran, proto se používají i na zakřivená místa do klasických korzetů. Jejich nevýhoda je, že by se měly dávat do čistírny. Kov je samozřejmě ošetřen lakem, který se ale většinou při stříhání a nasazování koncovek kostic trochu poškrábe, takže není zaručeno, že po vyprání ve vodě by nezačaly časem rezivět. Osobně ještě nejsem rozhodnutá, všechny materiály na šatech mám prací, předeprané, takže možná to risknu a náchylné konce budu fénovat:) Spirálové kostice se dají koupit v metráži nebo po rozmeřených kouscích. Metráž je levnější, nevýhoda je, že naučit se nasadit koncovky chvíli trvá a tady je potřeba nasadit dvě- kratší kusy totiž téměř nikdy přesně neodpovídají délce, kterou potřebujete, takže je potřeba je stějně zkrátit a jednu koncovku nasadit.
Při zkracování není potřeba přeštípnout celou kostici, stačí jeden drát. I tak je naštípání všech kostic a nasazení koncovek docela náročná práce, po které budete mít otlak v dlani.


Oba typy kovových kostic se musí vložit do tunýlku, který se prodává již hotový, další možnosti jsou i tunýlky z proužků organzy.
Kostice plastové mají výhodu v tom, že jsou lehčí, pratelné, lehce se stříhají,  ale méně vydrží(a co si budeme povídat, pro nás couture snoby je to prostě plast:) ). Opět existují dva druhy- jeden silnější, který se vkládá do tunýlku a slabší a ne tak pevný, který se všívá přímo na látku(také se jim říká Rigilene).
Sehnatelné jsou všechny kostice na internetu v zahraničí, u nás v Sartoru(ocelové, spirálové, plastové nevšívací), v brněnském Biltexu(spirálové, plastové všívací i nevšívací), spirálové jsem zahlídla i u Kalců(ale tam jsou prý drahé).

Rigilene

Pokud šijete něco korzetoidního a nechcete mít přímo přiznané kostice a tunýlky ke kosticím, je potřeba zvolit dobře vrchní látku a výztuhu. Vrchní látka by měla být tuhá, stejně jako výztuha- používá se lehčí korzetové plátno, mušelín střední váhy či bavlněný flanel. Pokud by svrchní látka byla moc splývavá, byly by vidět všechny švy, kostice a výsledek by nebyl dobrý. Další vrstva, která se může přidat, je vypodložení košíčků. To se doporučuje i u žen s vyvinutějším hrudníkem- vrstva je jen velmi tenká a používá se pro hladší vzhled košíčků. Já jsem použila tenkou quiltovací bavlnu.
Kostice, respektive tunýlky na kostice se mohou přišívat buď na výztuhu nebo na podšívku(ta může být podložená tenčím korzetovým plátnem při podložení vrchní látky již zmíněným flanelem nebo podložená být nemusí). Moc informací, moc způsobů? Jistě, člověka čeká krásná práce na pěkných pár korzetových šatech, než si najde ten "svůj" způsob.
A aby toho nebylo málo, při svém hledání jsem nalezla ještě jeden způsob, kdy se do korzetového živůtku všívá báze se samostatným zapínáním. Tato báze tedy obsahuje kostice a zapíná se obvykle na háčky, zatímco samotný živůtek se zapíná na zip. Báze se většinou dělá ze dvou vrstev- batistu nebo bavlněného tylu. Bavlněný tyl má výhodu prodyšnosti a také se hojně používal(používá?) ve vysoké krejčovině. Jeho hlavní nevýhodou je cena, pohybuje se kolem 400-500 korun za metr ve standartní šíři. Našla jsem i český zdroj, ale zatím jsem od tam neobjednávala.
Dalším důležitým konstrukčním prvkem je stužka v pase. Ta tvoří základnu pro kostice, na které jsou připevněny. Měla by být šíře 2-3 cm, v délce o chlup užší než váš pas a zapíná se na háčky a očka. Svoji jsem koupila u Susan Khalje, která je ze směsi bavlny a viskózy.

http://www.eternity-collection.com/itemlc1.html

 Teď už k mým šatům: konstrukci tvoří báze z bavlněného tylu, živůtek z dyšesu bavlna+ hedvábí(Sartor) s polokolovou sukní z hedvábného habutaje(Biltex) a vrchní vrstvu tvoří naskládaný voál bavlna+ hedvábí(EmmaOneSock). Šaty jsem začala šít vloni v červnu, do konce léta nedokončila, takže teď, kdy se moje polobojové šicí podmínky změnila na úplně bojové, jsem měla spoustu prostoru pro větší než malé množství ručního šití, vyžadované dodělávkami na těchto šatech.

Jak jste si asi všimli, šaty od Diora mají kostice a korzetový základ prodlouženy pod pas. Po zkušenostech s těmito šaty bych prodloužení pod pas doporučila u všech šatů, které nemají širokou sukni se spodničkou. Těsná stužka kolem pasu a kosticemi zpevněný korzet mohou vytvořit pod pasem nehezké vyboulení.

Dobré zdroje informací:
kurz na Craftsy od Gertie, autorky Blog for Better Sewing. Jak jsem pochopila, tak Gertie už neodpovídá na dotazy účastníků(odpoví vám ostatní účastníci), proto je kurz za příjemných 20 dolarů. Pokud moc neumíte anglicky, tak to moc ani nevadí :)
http://www.craftsy.com/class/Sew-Retro-Perfect-Fit-Bombshell-Dress/29
e-knihy od Kennetha D. King Birth of Bustier  a od Susan Khalje Bridal Couture

Pro bázi na příští korzetoidní kus plánuji použít něco jako hodně tuhý powernet, který je tuhý, pevný, ale zároveň pružný.
Jakou máte zkušenost vy? Plánujete něco korzetového na léto?

Dlouho jsem tu nebyla. Kde jsem byla? Starala jsem se o forum, které se zcela upřímně ještě nerozjelo, jak bych chtěla. Mám radost z každé "duše", která propadne šití a ještě větší radost z každé, která propadne couture šití nebo prostě šití tak, jak ho znaly ještě naše babičky/prababičky. V listopadu jsem mezitím složila profesní zkoušku, takže jak říká moje kolegyně, už jsem "velká".
A co plánuju dál? Kromě rozmnožení svých skvělých genů a koupě velkého množství bílé látky jsem se rozhodla udělat jednu zásadní změnu blogu(krom toho, že budu psát častěji než za půl roku) a k té budu mít trochu nesouvislé povídání.
Před čtrnácti dny jsem přednášela na takovém malém kongrese, kterou pořádá můj zaměstnavatel. Novinkou letošního roku bylo, že v dotazníku každý napsal nejlepšího přednášejícího. Hrozně jsem se bála, že nejen že dostanu nula bodů, ale ještě tam někdo připíše, že moje přednáška byla trapná. Naštěstí se tak nestalo, pár bodů jsem dostala, nebylo to nijak mnoho, ale poslední jsem neskončila a hlavně mě strašně potěšilo, že někdo považoval moji přednášku za nejužitečnější.
Pak jsem včera narazila na post mojí oblíbené bloggerky Mariny, která psala o očekáváních a proč se rozhodla vystoupit z Mood Sewing Network. Možná to spolu nesouvisí, ale když jsem pak následně přemýšlela nad tím, proč tolik nepíšu, vyšlo mi z toho, že mi spoustu času sežere překlad do angličtiny a ten ještě není nijak valný. A angličtinu jsem se snažila udržet kvůli možnosti čtenosti širším publikem. Jenže mi vlastně stačí pár "duší" , které budou spokojené, proto jsem se rozhodla psát jen v češtině.

A abych jen nekecala, pár obrázků, co jsem dělala šicího.
Šaty ze lnu a hedvábné organzy. Lazení středních a velkých vzorů mě tak nějak(trochu masochisticky) baví. masochisticky proto, že pak většinou zjistím, že jsem sice objednala víc látky jako rezervu, ale že ta rezerva není zas tak velká a čeká mě hodně přemýšlení.



Šaty z vlněného krepu. Úprava zkušebního modelu byla náročnější, ale nekriticky musím říct, že málokterá verze těhle šatů z Burdy se mi líbila tak, jako ta moje(většina neměla přestřižení pod prsy na správném místě ale příliš vysoko)


Tohle byla ta veselejší část(ještě mám dokončené jedny nenafocené šaty, ale o tom někdy jindy)
Pak mám dvoje skoro došité letní šaty. Do těhle ještě budu muset asi neinstalovat podprsenku, aby držely tak, jak bych si přála(opravdu nevím, kde  udělali soudruzi z NDR chybu, ale střed přední se mi i přes kostice neustále odchlipuje).



To by pro dnešek bylo asi vše, tak doufám, že zbytky čtenářstva mi odpustí tak dlouhý výpadek.