Alespoň zezačátku je šití rohů tak trochu výzvou a i později, s mnohaletými zkušenostmi vás může roh dost překvapit tím, že se stane nějaká nehoda. Uvolněné vlákýnko nebo protržený celý roh a člověk by zaplakal. Ano, dá se to opravit, ale ano, je to jedna z těch infarktových oprav.
Když totiž ušijete roh, je potřeba jej zbavit přebytečného materiálu a odstřihnout ho až na poslední vlákenko, které brání roztřepení. Ale je to jak s párky. Taky se mají vařit do chvíle těsně před tím, než prasknou.
Celkem nedávno jsem narazila na trik, který z nebezpečného rohu dělá opět bezpečný přístav. Není totiž potřeba odšívat přesný roh, protože ten stejně po obrácení nikdy nevyjde, vždy vzniká drobná oblost, její míra pak záleží na materiálu. Je proto lepší tuto oblost reflektovat už v tom, jak roh šijeme.
Nejdřív vedeme pomyslnou čárů, která tvoří osu daného rohu(prostě je tak nějak uprostřed). Tu si obyčejně označuji špendlíkem. Poté si představíme kolmici na ni a máme už linie, po nichž budeme šít-viz schema níže.
Nejdřív tedy budeme šít po černé linii, až se dostaneme k plné červené čáře, zvedneme patku a pootočíme látku, uděláme jeden krátký steh podél plné červené linie(já jsem použila dva stehy- jedná se o tlustý materiál a chtěla jsem dosáhnout měkčího efektu) a zase otočíme a šijeme podél druhé černé linie.
Jak to potom vypadá na polotovaru.
Hlavní výhoda- ustříhnutím přebytečného materiálu se zbyvíme mnohem více látky a přitom je minimální riziko vytřepení rohu.
A výsledek- roh bez infartku, přebytečného materiálu a vytřepení:)
A co více, zbyde mi čas na ušití vánočních šatů:)