Když před vámi stojí úkol obrovský, že vypadá jako schodiště, u něhož ani při zaklonění hlavy nedohlídnete na vrchol, je nutné vrátit hlavu zpátky a postupovat krok za krokem, schůdek po schůdku. Jedním z mých momentálních volnočasových schodišť je dokonalé řemeslné zvládnutí saka/kabátu. Předloni jsem ušila první kabát jen pomocí žíněnek, ještě bez pikýrovaných klop. Loni jsem zvládla sako a kabát. No a letos jsem se pustila do pánského kabátu Vol.2 a jako výzvu pro tento úkol jsem si stanovila zvládnout tvarování pomocí žehličky. V mojí oblíbené knize od Thomase von Nordheima je toto téma celkem podrobně reozebráno včetně ilustračních fotografií, nicméně věty typu "pozor ať si nevytáhnete linii přeložení klopy" mne celkem vyděsily. Naštěstí jsem měla tu čest poznat skvělou Anique, která poskytuje i invididuální lekce pro ty jako já, kteří nejsou z Prahy (při čtení programu na kurz klasického saka jsem musela zamáčknout slzu, ale co už, ve "zlaté lodi" se prostě žije dobře :) ). Během dvou hodin, které uplynuly jako lusknutí prsty, mi Anique ukázala principy a dohlídla na mě, abych vše dělala správně(a třeba nevyrovnávala to, co před chvílí natvarovala, jako se mi jednou podařilo). Tvarování párou je mnohem delší proces než na ony dvě hodiny, zvlášť pokud se člověk učí, ale i tak bylo natvarování hodně vidět a rozhodně mi to vlilo do žil energii k dalšímu hraní si s formou a tvary, takže jsem hned dnes další hodinu přesvědčovala žíněnku, aby se pěkně natvarovala v prsní oblasti. A najednou i fotky v knize dávají mnohem větší smysl. Dalších pár schodů pokořeno. Ale hlavu stále radši nezvedám :) PS: Přidávám ještě dvě fotky z mezivýsledku. Žíněnka na rovné ploše, kde je vidět "přebytek" materiálu v prsní části a v sušící poloze, kde je tvar podpořen podložením třeba zbytky látek. V téhle poloze by měl kus zůstat nějakou tu chvíli(ideálně třeba přes noc), aby pořádně proschl a zafixoval se jeho tvar.