Čas utíká jako voda a z prosince tu máme květen:) Naštěstí, když se mě jaro zeptalo, co jsem dělala v zimě, jsem měla přichytanou odpověď: šaty! Během ledna a února jsem totiž absolvovala dobrodružství se šitím dvojích šatů s bází s kosticemi, jedněch bez ramének a druhých se spadenými ramínky. Proč to a proč rovnou dvoje? Na Šicím fóru byl totiž sew-along a já chtěla zkusit v předstihu oboje :)
Pokud byste se do tohoto dobrodružství chtěly pustit také a získat spoustu užitečných informací, je třeba se na fóru zaregistrovat a požádat mě o přidání do skupiny. Ve skupině si nešeptáme žádná tajemství, ale v sekci materiály je spousta věcí z knih, které by neměly být úplně veřejně na síti, tak proto. V následujícím textu o tvorbě těhle šatů jen letem světem :)

 Už prvním úspěchem byl fakt, že látka na jedny ze šatů byla ze zásob, kupovaná v roce 2011. Druhá byl ovšem úlovek z ledna tohoto roku, takže se síly vyrovnaly.
Kromě dvou střihů jsem si chtěla vyzkoušet i dva druhy materiálu na bázi. Prvním byl bavlněný bobbinet, což je druh tylu, který má šestihranná očka, je stabilní a používal/používá se k tomuto účelu tradičně ve vysoké krejčovině. Bobbinet se používá minimálně ve dvou vrstách kvůli stabilitě, je úžasně prodyšný a má pouze jednu mouchu. Cenu. 
Cenově dostupnější variantou, kterou doporučuje i Susan Khalje, je ušití báze z bavlněného batistu. Musím upřímně přiznat, že jsem měla velkou snahu sehnat metřík sea island cotton, což je díky délce svých vláken nejkvalitnější druh bavlny, ale moc jsem neuspěla, takže jsem se "spokojila" s obyčejným batistem. Ten se také používá ve dvou vrstvách.

Hotová báze z dvou vrstev batistu, nevyžehlená a bez kostic

Báze se šije o něco těsnější než svrchní šaty(vždy je potřeba udělat zkušební model, přece jen do hotového produktu investujete hodně času i peněz, tak je holt potřeba zainvestovat o stovku na zkušební materiál a o jedno odpoledne navíc), poté se prošijí tunýlky na kostice a osadí se kosticemi. Na trhu jsou sice kostice plastové, jejichž hlavní výhodou je pratelnost, ale nejpohodlnější variantou na nošení jsou kostice kovové spirálové- ty ovšem nelze prát. Z toho důvodu jsem dolní okraj tunýlku vždy prošila širokým entlem s tím, že před praním stehy uvolním, kostice vyndám a po dosušení a vyžehlení je vrátím na místo. Trochu pracnější, ale do čistírny stejně musíte vážit cestu, která vám zabere úplně stejně času jako vypárání a přišití pár stehů. Navíc ušetříte :)

Fotka báze se spojenými svrchními šaty. S interiérem jsem si trochu pohrála, takže báze se zapíná na neonově žlutý zip a pasová stuha(viz níže) je modrá. Další vychytávkou je vycpávka v horní části prsou pro dosažení hezčího tvaru. Pod šaty se nosí podprsenka, ale většina těch bezramínkových nedělá moc hezká prsa, takže tomu lze dopomoci:) Vycpávka se může dát například i na bok pro optické rozšíření prsou atd.

Spojení topu a sukňové části. U širokých sukní zapínání na zadním díle zipem může působit nehezky, proto se na zip zapíná jen top a sukně potom na patentky potažené podšívkou- v tomto případě béžovým hedvábným habutajem).

Dalším elementem, který zajišťuje, aby šaty držely na místě, je pasová stuha, ta se zapíná na háčky a je přišita na vnitřní strnu báze- je to nejvnitřnější element šatů. Má za úkol držet kostice na místě a také na ní visí celá váha šatů, proto musí být poměrně těsná, ale ne moc, aby vám po deseti minutách nebylo nevolno. Na pasovou stuhu se používá druh rypsové stuhy, který má obloučkovité okraje, v některých svatebních šatech je prý v této funkci použita široká guma(ale spíš si myslím, že je to dáno velkou variabilitou nositelek než že by to mělo zásadní přínos). 


Po odšití báze a celých svrchních šatů se obojí spojí v horním okraji, začistí a voilá! šaty, co drží na místě i při divokém tanci, jsou hotové.

Šaty první. Látka bavlněné piqué z letoška, Evi-látky, báze z bobbinetu.

Šaty druhé, látka len/viskoza z roku 2011, Emmaonesock, báze z bavlněného batistu.

Hlavní výhoda- ustříhnutím přebytečného materiálu se zbyvíme mnohem více látky a přitom je minimální riziko vytřepení rohu.


A výsledek- roh bez infartku, přebytečného materiálu a vytřepení:)

Mimochodem tenhle roh je roh límce mého téměř dokončeného kabátu. Letos ke mě byla příroda velmi milostivá, takže konečně dokončím kabát včas, ještě před příchodem zimy!
A co více, zbyde mi čas na ušití vánočních šatů:)

To, jak bude výsledný model vypadat, ovlivňuje hodně věcí. Kvalita a vlastnosti svrchní látky, volba míst a materiálu tužení, péče věnovaná žehlení v mezikrocích a samozřejmě i preciznost samotného šití.
Když jsem byla mladší a méně zkušená švadlenka, význam tužení jsem moc nechápala. Měla jsem dva vlizelíny, šedý a bílý a ten jsem nažehlila všude, kde Burda radila. Momentálně jsem od nažehlovacích výztuh až na drobné výjimky, jako jsou límečky manželových košil, opustila (ačkoliv zde také chystám drobný experiment) a tak jsem v procesu neustálého hledání vhodných materiálů. Asi nejuniverzálnějším materiálem je hedvábná organza, která se ale nehodí pro splývavé záležitosti. Pro jeden z mých posledních projektů a to 1/3 kolové sukni však byla naprosto ideální. Proč 1/3? Je to už hodně plná sukně, velmi ženská, bohatá a jsou na ni potřeba jen dvě délky + přídavky. Je to tedy nejekonomičtější z širokých sukní a pokud se udělá se vší strukturou, vypadá o dost padesátkověji než kdejaká splihlá kolovka.
Nedávno jsem absolvovala jeden z videokurzů na Craftsy ohledně tradičních- couture technik. Vyučující Alison Smith má někdy neortodoxní postupy z hlediska couture- používá věci, které patří spíše do luxusní konfekce (ne, že by to zásadně vadilo). Jedním z jejích tipů je použít jako podkladovou látku do širokých sukní tužší polyesterový tyl. Dokážu si představit, že pokud bych šila něco podobného šila například z quiltovací bavlny, tak do toho nebudu dávat organzu, která je v tomto případě tím dražším materiálem.
Krom vyztužení celé sukně je potřeba pořádně zpracovat i dolní lem. Pokud šijete obecně dolný lem sukně, je vhodné udělat širší založení a vyztužení než obligátní čtyři centimetry a to z důvodu krásného efektu, jaký široký lem má. U bohatých sukní můžete použít krinolinovou pásku. Ta se dřív dělala z koňských žíní, nyní už se samozřejmě vyrábí z umělých vláken. Základní návod, jak jej použít naleznete zde a zde. Tuhle věcičku nemusíte dávat jen do lemu samotné sukně, ale i do lemu podšívky. Díky tomu bude mít sukně stejnou podporu, ale nehrozí protlačování pásky na lícové straně. Tuto varintu jsem zvolila i pro svou poslední sukni. Místo pásky jsem dolní lem vyztužila šikmo střiženým širokým pruhem hedvábné organzy. Tento způsob má i další výhodu: při sežehlení dolního lemu získáte měkký okraj tolik typický pro couture. Protože výztuha není nažehlovací, i zde se musí nějakým způsoběm připevnit- v tomto případě krokovičkovým stehem k mezivrstvě organzy(spodní okraj relativně blízko k linii přehybu). Zdánlivě je to hodně práce navíc, ale ty výsledky!
Pokud váháte, jestli se do komplikovanějšího couture šití pustit nebo ne, začněte právě se sukní, je to nejrychlejší z podobných projektů.

Všechny švy jsou připevněny k mezivrstvě organzy krokovičkovým stehem, stejně tak dolní lem. Nad záložkou vyčuhuje další vrstva organzy, která tuží okraj a způsobuje, že se dolní lem krásně nese.

Detail spodního lemu

Efekt, jaký vnitřní struktura na sukni má.

Někdy mám pocit, že mě celý vesmír směřuje k šití určité věci nebo technice. V posledním týdnu to bylo například šití z kůže. Odradily mě od toho na poslední chvíli jen dva fakty. 7 čtverečních stop je mnohem méně metrů čtverečních, než jsem prvotně vypočítala, takže cena 70 dolarů za 0,7 metru čtverečního kozinky se nezdála už tak lákavá a taky za měsíc a půl vyrážíme do Paříže, proto jsem si pro jistotu do té doby zakázala kupovat jakékoliv látky.
Druhá znamení z vesmíru se týkala límce u saka, které momentálně šiju pro svého muže. Nejdřív jsem narazila na super blog zabývající se pánskou krejčovinou http://tuttofattoamano.blogspot.cz/. Autor, Jeffery, se zmínil, že nepovažuje za velký rozdíl, jestli je límec pikýrován strojově či ručně. Má to logiku v případě, kdy je límec tvarován hlavně parou. No a potom jsem v Biltexu narazila na tuhle věc- šikmo položená výztuha strojově našitá na límcový filc za celkem vtipnou cenu 90 korun za metr. Bohužel měli jen zbytek, který mi ale vystačí na několik sak a kabátů.


A parou vytvarovaný výsledek


Jak ovlivňuje vaše šití náhoda a narazili jste také podobným způsobem na nějakou novou pomůcku/techniku?

Jak už jsem říkala v minulé části, každé šaty musí nějak držet. U běžných šatů se o to postarají ramínka, u šatů, které ramínka nemají, se o to musí postarat něco jiného. V běžné konfekci se o to stará většinou nějaká gumička zaříznutá do "měkkých tkání" a nebo také nic. U lepší konfekce se může sem tam objevit nějaká ta kostice, ale bývají v nedostatečném počtu a krátké, navíc chybí další důležitý element a nějaká kotva, na které by držely. Tou kotvou je pevná stuha v pase(nebo široká stabilní guma). Kostice se tedy zkrátí a přišijí rovnoměrně ke stuze. Velmi nedoporučuji, aby kostice dosahovaly k dolnímu okraji pásku, protože by při sezení mohly(a budou) řezat. Takže kostice s tunýlky zkracujte spíše tak, aby dosahovaly horní poloviny pásku.A jak odměřit správnou délku? Já si nasadila pásek, poté šaty a s nadzvedlou sukní označila horní okraj pásku špendlíky.

Neříkám, že bych neměla nic z řetězců. I když taky neříkám, že bych si radši všechno nešila sama, ale prostě a jednodušše není čas. Jsem ráda, když za měsíc dokončím jednu věc a když do toho vpadnou požadavky na pánské košile a úkol ušít si svatební šaty, vychází z toho, že poslední věc pro sebe na normální nošení jsem dokončila koncem října. Takže z toho vyplývá, že se bez konfekce nebo šití třetí osobou neobejdu. Třetí osobu nemám po pár špatných zkušenostech chuť a sílu zkoušet, takže se vydávám do řetězcových vod (drobná poznámka, ano, jsou i nezávislí módní návrháři, ale ti většinou šijí do velikosti 40 a i tam někdy bývá problém se zpracováním). Nenakupuju ale za plné ceny a hodně si vybírám, co se kvality týče. Nejčastěji se moje nákupy uskutečňují v obchodech Zara, kde kupuju hlavně saka, hodně dávají do letních sak bavlněné podšívky a jejich zpracování je velmi hezké, Mango, kde se vybičovali  a uvedli novou kolekci pro silnější postavy(začínají na oné velikosti 40) se spoustou nositelného oblečení z dobrých materiálů a vhodných střihů(překlad: šaty a sukně končí u kolen) a poslední značkou je Long Tall Sally, což je firma zaměřující se na vysoké ženy. Rozhodně nehodlám tvrdit, že výše uvedené značky mají VŠECHNO dobré kvality za dobrou cenu, ale spíš, že se mi dost často poštěstí něco takového koupit. A taky netvrdím, že nic z toho, co jsem koupila, nikdy eupravuju. Upravuju a tomuto tématu bych se chtěla dnes věnovat. Naštěstí mám celkem konfekční postavu(až na tu výšku), takže ty úpravy nejsou u každého kusu. Ale například u posledního, podle mě velmi výhodně koupeného, kousku to bylo nutné. Jedná se o šaty s odepínacími ramínky z Manga. Jsou dlouhé, ale pro mě po kotníky, takže je budu i zkracovat na midi délku, ale o tom mluvit nechci.
Chci spíš poukázat na to, co je na nich dobré a proč jsem si je koupila. Vrchní materiál je hedvábný krešovaný žoržet a mají podšívku z polyesteru. Není to ovšem ta hnusná polyesterová podšívka, která se v konfekci zhusta vyskytuje, ale na omak příjemný krep. Střihovou úpravu šaty prakticky nepotřebují a cena za ně po slevě byla více než dobrá. Jako u každých šatů bez ramínek však hrozí jejich sjíždění dolů a nutnost popotahování. Tomu se dá zabránit jedině kosticemi a stabilizačním páskem do pasu. Tyto konkrétní šaty sice kostice obsahovaly, ale pouhé 4 a to ještě nedostatečné délky(kostice by měly končit asi 3-5 mm od horního a pasového švu, tady končí zhruba 2 cm nad pasovým švem).

Šaty bez úprav

Vnitřek šatů bez úprav s již napárnutou podšívkou. Podšívku živůtku tvoří dvě vrstvy.

Vnitřní vrstva, na které jsou přišity dva košíčky. V těchto šatech mají zřejmě za úkol náhradu podprsenkových košíčků, ale ve vysoké krejčovině se tohoto triku používá i u šatů pro hodně velká prsa kvůli lichotivějšímu tvaru. I když jsou šaty plné kostic, je dobré pod ne podprsenku nosit- je to jednoduché, to, co je všité v šatech- ať už kostice či košíčky jsou pro porporu struktury šatů, ale podprsenka pro podporu prsou.

Vnější vrstva s kosticemi. Kostice byly na každé straně dvě  a navíc byly příliš krátké.

Prvním krokem po napárnutí podšívky tedy bylo zbavit se původních kostic. Dalším krokem našití kostic nových. Kostice používané mimo korzetový svět se dají rozdělit do tří skupin: ocelové, plastové nevšívací a plastové všívací. U prvních dvou druhů je potřeba všít do šatů tunýlek a do toho kostici vsunout, u třetího se mou kostice rovnou všít. U hotových šatů je všívání napřímo poněkud problematické, ale u mých šatů to až na středovou přední kostici šlo(tu jsem všila do tunýlku ručně). Tunýlky lze koupit i v metráži, takže není nutné jejich složité vyrábění(pokud tedy nehcete jinou barvu než černou či bílou).
 Kovové kostice jsou trvanlivější, díky spirálové povaze ohebnější do stran, ale navzdory protikorozní povrchové úpravě nelze vyloučit jejich rezavění(jde o ten moment, kdy se kostice zkracuje a nasazují se na ni okrajové paždíky, které chrání ostré okraje- může dojít k porušení právě té povrchové úpravy), plastové kostice lze samozřejmě prát, ale zvlášť ty nevšívací nejsou ohybné do stran. Pro každé šaty je tedy potřeba zvolit trochu jinou strategii- zjednodušeně řečeno do pratelných šatů bych dala kostice plastové, do nepratelných kovové.

Na fotce jsou už šaty s novými kosticemi. Přišila jsem je cik-cak stehem na švové přídavky šatů a to na vnější vrstvu podšívky. Pokud vaše šaty mají jen vrchní látku a podšívku, všít je bude asi lepší na podšívku kvůli protlačování. Ve středu žádný šev není, takže je rukou přišitý tunýlek. A co jsou ty cancoury pokračující pod pás? Díky mojí výšce je pas šatů nad mým pasem a protože pasová stuha musí být v pase, prodloužila jsem kostice o pár cm(budou se ještě zkracovat), aby bylo upevnění skutečně v pase.

To černé, co jde podél švů v oblasti prsou, se nazývá krinolinová páska či soft boning či horsehair braid. Dřív se dělala z koňských žíní, nyní je samozřejmě umělá. Zde jsem použila tři vrstvy spojené opět cik-cakem. Konce jsou obalené podšívkovinou, protože ustřihnuté konce snadno projdou tkaninou a zabodnutí do kůže není moc příjemné. Jsou zde použity pro lepší strukturu košíčků, ale ne tak rigidní, jakou jsou kostice.Přišité jsou opět ke šovvému přídavku, z druhé strany přichycené pár stehy přímo k bočnímu dílu podšívky.

Pokud jste se dostaly až sem, poslední krok je hračka. Jak už jsem psala, pro správnou funkci kostic je jim potřeba dát jakési ukotvení- stuhu do pasu, na kterou se kostice přichytí. Ale o tom až příště :) Upravujete taky konfekci k relativní dokonalosti?

Někdy není lehké najít to správné zapínaní pro současný projekt. Nejsem příliš spokojená s kvalitou knoflíků nabízených v mnou dostupných obchodech, takže občas raději volím knoflíky potahované. Jaké jsou ale možnosti zapínání ještě nenápadnějšího? Jsou to patentky neboli stiskací knoflíky. Někdy ale může být kousek patentky vidět- při pohybu nebo při rozepnutí saka či kabátu. V tomhle případě je vhodné patentku potáhnout kouskem látky. Tato látka by měla být jemná, aby patentka šla zavírat, na druhou stranu však hustě tkaná, aby nedošlo k přílišnému potrhání látky při zavírání a otevírání, ideálními jsou krepdešín či jemný satén.
Samotné potáhnutí knoflíků je velmi jednoduché, jen občas psychicky náročné. A psychická náročnost je nepřímo úměrná velikosti patentky(takže ty 5mm bych asi nepotahovala :) ).
Na potáhnutí potřebujete kromě kousku látky jen jehlu, trochu nitě a patentky příslušné velikosti.


Potom je vhodné vyrobit v látce alespoň drobný otvor na hlavici patentky. Není potřeba přímo děrovačka, otvor lze vytvořit i nůžkami nebo bodcem(ten je dokonce vhodnější), ale tenhle pomocník, kterého seženete v hobby marketech, není nijak drahý a hodí se u více příležitostech(používám ho třeba u ručně šitých knoflíkových dírek).


 Poté uděláte na niti suk a drobným předním/stehovacím stehem obšijete patentku v přiměřené vzdálenosti.


Patice patentky se potahuje obdobně. Důlek v ní se vytvaruje přirozeně při zapínání. Z vlastních zkušeností bych však doporučovala látku na patici upevňovala v zapnutém stavu, aby materiálu nebylo málo a nedošlo k potrhání.
Na hlavici tedy dáme čtvereček látky určený na potáhnutí patice a celou patentku zacvakneme.

Na patici je látka volněji

Potažené patentky jsou jeden z těch detailů, které mohou dodat vašemu kousku punc výjiměčnosti, i když povětšinou jen vnitřní. Ale i to je dost:) Používáte nějaké takové detaily při tvorbě oblečení? A jaké?

Ačkoliv jsem si myslela, že ještě stihnu sérii článků o šití košile, raději jsem se ještě předtím pustila do svých svatebních šatů. Na šaty jsem si koupila hedvábný gazar už při svém výletě do New Yorku. Gazar je látka podobná organze, jen je tkaná ze čtyř vláken. Je to poloprůhledná tkanina s krásným jemným leskem, která dobře drží svůj tvar. Vrchní látka tedy byla sama o sobě povahy poloprůhledné, čemuž bílá barva moc nepřidala :) Jako podkladovou látku jsem na radu Susan Khalje zvolila bavlněný batist, u vlečky organtýn. I podšívka měla dvě vrstvy(kvůli průhlednosti), z hedvábného saténu a tvilu. Naštěstí byly na celé šaty potřeba vždy 4 metry látky šíře 140 cm, takže moje kapsa nemusela tolik vykrvácet, jak to v tuhle chvíli vypadá. Materiál mě vyšel se vším všudy(včetně potažení padesáti knoflíčků atd.) asi na 6 tisíc. Zdá se to hodně, ale za slušné šaty z polyesteru dáte v půjčovně víc. Takže pokud si na vlastnoručně ušité svatební šaty netroufáte, tak si je nechte ušít. A jaké jsou moje rady teď, když se ohlédnu za šitím celé parády?

 1. Pokud to neděláte, rozhodně si ušijte zkušební model a nechte v něm na sebe kouknout někoho, kdo má se šitím velké zkušenosti, nejlépe krejčovou. U mě to byl vedlejší produkt toho, že jsem jela za Anique  učit se tvarování oděvů pomocí páry a zkušební model jsem přibalila s sebou. Ačkoliv jsem měla udělaných pár úprav, tak ještě další 4 nebo 5 Anique provedla.

 2. Pořiďte si a prostudujte předem nějakou publikaci o šití "velkých šatů". Já jsem měla Bridal Couture od Susan Khalje. Nemusíte mít zrovna korzetové šaty, ale najdete tu spoustu tipů pro šití s krajkami, jak udělat spadené rukávky, nebo jak přišít knoflíčky a jejich zapínání a mnohé jiné. Jediné, co jsem nenašla přímo v knize, bylo jak potáhnout patentky(návod mám už nachystaný, tak se můžete těšit). Patentky jsem potahovala v místech, kde mohly být vidět. Například jsem patentkami zapínala vlečku, aby mi tolik nevadila při tanci(předem říkám, že se to neustále odepínalo) a ve chvíli, kdy by se při chůzi obrátila rubem nahoru, byly by vidět ošklivé velké kovové patentky.

Kniha je hodně stará, ostatně už jsem o ní psala zde, takže ji mám pouze na CD. Silně ale uvažuju o tom si ji nechat vytisknout, protože mám radši papírové publikace a tahle se hodí na šití jakýchkoliv společenských šatů.

3. Nepoužívejte na značení kopírovací papír. I když zkusíte, že neprosvítá, může se stát to, co mně. Po vyžehlení prosvítal hrozně, takže jsem polotovar šatů musela prát a zažila si opravdu horké chvilky s výletem do půjčovny, kde jsem zjistila, že šaty jsou drahé, polyesterové, na mě krátké a jiná varianta pro mou postavu než korzet a bolerko není.

4. Pořiďte si hodně levné bílé látky na pokrytí šicího místa a pod krejčovskou pannu(pokud ji nemáte, na tohle je dobré si ji pořídit, doopravdy).

5. Jak i radí Susan Khalje ve výše uvedené publikaci, nejdřív kompletně dokončete sukni včetně záložek i živůtek včetně podšívky a pak teprve všechno spojujte. Boj s metry a metry materiálu je opravdu náročný. Všechno, co lze, dělejte s šaty pověšenými na panně- třeba přišívání záložky sukně, dokončování podšívky(to samozřejmě s šaty obrácenými rubem vzhůru).

Sešívání sukně a živůtku. V tuhle chvíli jsem pracovala zhruba s 16 metry látky.

 6. Pořiďte si silikonový či teflonový nástavec na žehličku. Tu pak můžete nastavit na nejvyšší teplotu s tvorbou velkého množství páry a přitom si nespálíte látku, ani ji nijak neolesknete. Je potřeba vše nejdřív vyzkoušet a i to rozžehlování švů!

7. Začněte včas, ať máte prostor na dodělání detailů jako úchyty na ramínka podprsenky, pásek do pasu, aby váha sukně nebyla jen v ramenou(nezbytně nutné pro korzetové živůtky, živůtky se spadenými rameny, u kterých je také potřeba výztuha kosticemi, aby držely).

8. Vyhraďte si hodně času na žehlení. Já jsem šaty žehlila 2 x 2 hodiny, následují fotky jsou po prvním žehlení. Pokud nevyjíždíte ve svatebním z domu, ale stejně jako já se připravujete v místě samotné svatby, pořiďte si i dostatečně velký obal na šaty.

9. Připravte se na otázky od ostatních, jak daleko jste se svatebními šaty, poznámky "já ti to říkala, že je nemáš šít a zrovna z hedvábí!". O to víc si pak užijete svoji hvězdnou chvilku :)

Šaty po prvním žehlením

Šaty se zapínají na 45 knoflíčků. Jejich zapínání trvalo 8 minut, tak jsem si dovolila šaty vyfotit nezapnuté.

Detail ještě nedokončeného zapínání

Takže pokud toužíte po tom, si ušít svatební šaty či velkou večerní, směle do toho, štěstí přeje odvážným!