Začínáte se šitím? Nebo šijete už dlouho, ale pořád máte chuť se zlepšovat a objevovat nové techniky a materiály? Zajímá vás tradiční krejčovina? V každém případě jsou pro vás nové stránky o šití jako stvořené :)

Psát dojmy z filmu, který měl premiéru před osmi měsíci, je tak trochu s křížkem po funuse, nicméně ve mě vyvolal i po druhém shlédnutí takové emoce, že jsem se rozhodla o něm něco sepsat. Předesílám, že to, co dělala Raf Simons pro Diora se mi líbilo a líbí, takže můj názor na celé to není rozhodně ovlivněno nějakými antipatiemi, spíš naopak.


Každopádně musím říct, že pocitům, které ve mě tento dokument vyvolal, patří hlavně smutek, frustrace a vztek. Samozřejmě jako každý, kdo šije, jsem se těšila na záběry z ateliérů a práce mistrů ve svém oboru. Ale nakonec převládly negativní emoce, bohužel. Důvodů je několik:
- to jako vážně ještě někdo ve 21. století kouří v místnosti plné lidí při práci?
- chápu, že přeložit slovo seamstress může dělat problém, ale označit paní, co šije 40 let u Diora jako švadlenu???
- móda je možná brána z části jako umění, ale jíst potřebujeme všichni. U nás je celkem běžné, že zaměstnanec kašle na to, co zaměstnavatel a jestli má z toho, že ho vůbec zaměstnává, nějaký zisk, ale práce hlavního návrháře by měla obsahovat i ten faktor, že je potřeba vydělat. Když už chci sál s květinovou zdí, tak musím chápat, že zákaznice, co utratí devět milionů ročně, je extrémně důležitá.
- nepochopení světa couture od konfekčních lidí. Těžiště couture není to, že si můžu dovolit cokoliv, ať to stojí, co to stojí, ale v kvalitní řemeslné práci po všech stránkách. Nechat předělat někoho celé šaty den před přehlídkou není v konfekci problém- ale u namíru vyšívaného materiálu a šatů vyžadující hodiny a hodiny práce? Popravdě, tohle je důvod k pláči! Extrémně necitelné mi pak přišlo otevírání šampaňského v době, kdy pět lidí bylo v půlce párání výšivky a na všech modelech se muselo pracovat až do poslední chvíle.
- na rozdíl od mého muže mi ani tak nevadilo, že Raf Simmons vytváří vizi a moodboardy, ke kterým se hodně inspiruje původními modely zakladatele značky a pak vybírá mezi tím, co nakreslili jiní.  Nicméně právě záběry s Christianem Diorem ukázaly ten kontrast- kolik talentu muselo být v člověku, který za sebou nepotřeboval kreslířskou armádu a vytvořil věci, které bychom i po šedesáti letech braly do svého šatníku asi všechny.

Na druhou stranu, ze všech těch lidí v dílně číšila za všech okolností neuvěřitelně pozitivní energie, že jsem měla chuť se rozjet do Paříže a ucházet se o práci:)

Také musím říct, že na konci, když Raf těžko držel slzy, jsem byla hodně dojatá. Poprvé jsem sice dokument viděla jako těhotná, podruhé už jako čerstvá matka, takže mě dojímala/dojímá i reklama na toaletní papír, ale tak trochu jsem mu odpustila všechno, čím mě v předchozí hodině a půl naštval. (Ale za odpuštění může taky trochu jeho asistent.)

Jak se film líbil vám?

Protože se pomalu blíží čas, kdy už nebude mít cenu šít zimní ošacení a naopak vypuknou přípravy na jarní sezonu, rozhodla jsem se přidat na blog text, který jsem vytvořila v rámci společného šití korzetoidních šatů na Šicím fóru . Tento materiál se nachází v uzavřené sekci, kam mají přístup jen členové skupiny- je to z toho důvodu, že do materiálů dáváme i věci, které nelze volně šířit internetem kvůli autorským právům.

Obsahem dnešního článku tedy bude návod, jak ze střihu na halenku vytvořit střih na živůtek bez ramínek.
Základem by měl být střih na velmi těsný top-halenku. Přídavek na volnost by měl být 0-1,5 cm, čím větší obvod hrudníku, tím větší přídavek na volnost. Nulu radím moc nepoužívat, přece jen bude v topu spousta materiálu, kostic, takže by mohl být přece jen moc úzký. Moje schéma je od ruky, není v měřítku, tak se neděstě prapodivných proporcí:)
Nejdřív bychom měli nakreslit horní linii živůtku. Tu je ideální si odzkoušet na zkušebním modelu základního střihu- nejen kvůli výšce, ale i kvůli tvaru horního okraje....vše ale bude samozřejmě doladěno na zkušebním modelu korzetoidního topu. Další důležitou úpravou je snížení linie v podpaží- látku zde nepotřebujeme tak vysoko, takže střih oproti původnímu snížíme o 1-1,5 cm.


Poté spojíme tyto linie. Na bocích potom dbáme na návaznost na boční díl. Pokud pod šaty chcete nosit normální podprsenku bez ramínek, tak je potřeba udělat zadní díl dostatečně vysoký. Linie na zadním díle proto bude relativně rovná a i boční část horního okraje předního dílu musí být rovnější.


Pokud ale chcete šaty s hlubokými zády, je potřeba přozpůsobit vedení horního okraje i na předním dílu(oranžová linie).


Kdybyste teď prostě vystřihly díly a ušily z nich šaty, tak vám budou v oblasti výstřihu nehorázně odstávat. Proto je třeba horní okraj zúžit, aby přiléhal k tělu. Prvním krokem je prohloubení prsního výběru celkově o 2 cm(na polovině střihu). Ty dva centimetry jsou empirické číslo, které je vhodné pro většinu postav, ale zde může dojít k drobným úpravám. Také spojíme vrchol prsního a pasového výběru, čímž dostáváme základ princesového střihu.


 To by ale nestačilo, horní okraj by odstával na boční části, proto je potřeba asi v polovině mezi bočním švem a prvním výběrem udělat další pidi záševek 5-6 mm, s vrcholem v oblasti prsního vrcholu.

 Tento záševek uzavřeme a přilepíme kus papíru k vyrovnání vzniklého schodku.



Dále je potřeba zaoblit ostrou hranu, která vznikla.


A zkontrolovat jestli je okraj členícího švu na bočném a předním středovém díle stejná. Pokud ne, je potřeba kousek přidat.


 Tím je přední část hotova.

A proto jsem se rozhodla v tento den sepsat alespoň krátký příspěvek, aby jich bylo v letošním roce opravdu hodně. Konec a začátek roku přímo vybízí k balancování, šicí blogy jsou plné výběru top výrobků a největších průšvihů. Nicméně já už můžu s klidem říci, že u mě se v roce 2015 žádné šicí průšvihy nekonaly. Ne, že bych byla se vším na stoprocent spokojená- pořád je co zlepšovat, ale jediné dva kusy oblečení, co jsem na sobě měla jednou, respektive vůbec, jsou jarně-letní šaty s kosticemi, které jsem hujersky dokončila už koncem února/začátkem března, abych hned poté našla ony dvě čárky na těhotenském testu:)
A jaké jsou tedy počty? Sedmery šaty z tkaných látek, patery úpletové ( páteř těhotenského šatníku), tři kabátky, tři kabáty, tři halenky, dvě košilky, sedm triček a tři košile, z toho sedm kusů pro mamku, šest pro muže a zbytek pro mě:)
Byl to tedy úspěšný a plodný rok, konečně převýšil počet ušitých věcí počet nakoupených látek, začala jsem psát články o šití na Módní peklo a hlavně si nás našel růžový skřítek, takže v tomto roce se rozroste počet osob, na které šiju, na čtyři.
A jaké jsou moje šicí plány? Velkolepé:) Ježíšek mi nadělil dvě kabátovky, které ale asi zpracuju až na podzim. Jinak spoustu šatů ze lnu, vlny a hedvábí, kalhotový kostým s dvouřadým sakem, šití z kůže, z krajky, pouzdrové sukně ze žakáru a buklé a konečně nějakou košili pro sebe. A mezitím pár minišatiček:) Jestli si myslím, že to stihnu? Spíš ne, ale i tak se určitě můžete těšit na návody na nejrůznější techniky.





Do nového roku tedy přeji spoustu krásných látek, žádné šicí průšvihy, samé splněně plány, zdraví po celý rok a hodně úspěchů v osobním, pracovním i hobby životě!

Aneb nevím, jak jinak přeložit slovo "peplum":) Každopádně dnešní příspěvek bude o tomto zdobném kousku oděvu. Šůsky se staly opět populární pár let zpátky, ale v rámci konfekce je s nimi několik problémů: jsou sice velmi slušivé pro každého, kdo má nějakým způsobem definovaný pas, ale musí být správně umístěné. A to je problém, protože i když máte konfekční výšku, neznamená to, že máte konfekční výšku pasu. V základu by měl být šůsek umístěn v úrovni pasu, případně si s ním můžete pohrát a vytvořit nějaký high-low efekt, ale tam hodně záleží na proporcích postavy. Další problém se šůsky je fakt, že nařasený také není moc lichotivý, nicméně spotřeba materiálu na ten střižený kolově jsou mnohem větší. Posledním, ale neméně podstatným problémem je výztuha šůsku, která v neluxusní konfekci obvykle není. Celý tento zdobný prvek pak vypadá v řetězcovém podání poněkud splihle a neforemně.
Jak tedy ušít pěkný šůsek? Prvním krokem je pečlivé zvolení umístění. Při úpravě střihu si kolem pasu zavažte gumičku, párkrát ji natáhněte, pusťte, udělejte pár pohybů a tam, kde se gumička usadí, je váš pas. Pasové značky oděvu by měly být v této úrovni a to nejen na bocích, ale i vepředu a vzadu.


Druhým důležitým krokem je nakreslení střihu šůsku. Většinou používám polokolový, který je dostatečně bohatý, ale není ho tam moc. Délka záleží na výšce postavy a výšce boků, šůsek by neměl sahat pod linii boků ani končit přesně na ní. Pokud se vám nechtějí počítat poloměry, tak zde je šikovný kalkulátor.
Třetí věc je vyztužení šůsku. Pro oděv se šůskem nepotřebujete extrémně trčavou látku, ale neměla by být úplně splývavá. U lehčích materiálů jako u šatů výše, stačí použít do lemu krinolinovou pásku(o které jsem psala už zde), u těžších materiálu je dobré podložit výztuhou(=podrazit) celý šůsek, což je případ i kabátkokápě, kterou zrovna šiju(ano, dochází k realizaci:) ).
Jako plošnou výztuhu jsem použila hedvábnou organzu a na extra výztuhu lemu tedy krinolinovou pásku, která má 2 cm na šíři. Měla jsem k dispozici pouze bílou, což vzhledem k tomu, že bude  celá skrytá, nijak nevadí.  Nejdříve jsem tedy díly šůsku kopírovacím radélkem přenesla na organzu, tu našpendlila na svrchní materiál (což je takové hodně kompaktní buklé, nejspíš tedy vařené, protože se vůbec netřepí) a díly z něj vystřihla. Podél vyznačených linií jsem pak obě vrstvy prošila stehovkou. Podražené díly už v této chvíli lze zpracovávat jako jednu vrstvu.

Krinolinová páska se vyrábí ve dvou tuhostech, většinou je dostupná ta jemnější. Dříve jsem preferovala tu tužší, nicméně má tendence se protlačovat na líc i u silnějších materiálů, proto nyní spíše volím jemnější. U šůsku obecně stačí ta standardní jemnější, pokud byste chtěli dramatičtější efekt, tak radím sáhnout po nějaké širší.


Konce krinolinové pásky je dobré začistit kusem podšívky jako na obrázku výše, konce jednotlivých vláken jsou poměrně ostré a na kůži moc příjemné nejsou.

Záložku šůsku jsem přišila k pásce krokovičkovým stehem a vše pak začistila podšívkou. 



U šatů na prvním obrázku jsem použila jiný postup- šaty jsou z hedvábno bavlněné gázoviny, látka je trčavá, ale řídce tkaná a poloprůhledná, proto není podšívka všitá klasicky, ale látku jsem podšívkou podrazila- obě vrstvy látky jsem spojila po vystřižení a pracovala s nimi jako jednou vrstvou. Na šůsku je spodní okraj začištěn podobně jako u podšívky zde(horní okraj pásky je přišit k podšívce krokovičkovým stehem):


Jak jste na tom se šůsky vy? Ignorujete, líbí se vám, šily jste, chystáte se na to?

To, jak ujíždím na zpracování a kvalitě materiálu vnitřku oděvů, bych asi psala postopadesáté a stejně bych to ještě stopadesátkrát napsat mohla. Kůže je ostatně největší lidský orgán, takže i z toho důvodu jsou vnitřky tak důležité- musíme si přece hýčkat sami sebe:)
Podšívku tedy vždy volím co nejpříjemnější a to i když se jedná o kabát. Důvod je hlavně ten, většinou nosím kabát klidně v kombinaci s halenkou s krátkým rukávem bez další vrstvy oděvu a podšívka se tedy dotýká přímo kůže- na jižní Moravě jednak zimy nebývají tak přísné, veřejnou dopravou jezdím jen ve stavu nejvyšší nouze a mnohem lépe snáším zimu než vedro.

Mezi bespoke krejčími je nejoblibenější podšívkovinou Bemberg, což je ve skutečnosti cupro, aneb viskoza vyráběná za přispění iontů mědi. Bemberg je upřednostňován před hedvábím hlavně kvůli odolnosti, ale zcela upřímně to, co jsem držela v ruce, se v mých očích nějak zásadně nelišilo od viskozových podšívek dostupných třeba v Biltexu, které se prodávají za minimálně poloviční cenu.

Kabát jsem narozdíl od předchozích nijak dále nevyteplovala, proto jsem chtěla nějakou pevnější podšívku a našla jsem ji dokonce ve svých zásobách- jedná se o směsovku acetátu a hedvábí. Ale protože šedá podšívka v černošedém kabátu by byla nuda, rozhodla jsem se pro hodně výraznou paspulku. A také jsem našla ve svých zásobách:) Nejedná se přímo o paspulku, ale gumičku tvářící se jako papulka, kupovanou ještě v NYC.



Podšívku jsem vsazovala, jako ostatně vždy, ručně- jinak by to vzhledem k postupům, které používám, ani nešlo.

U šatů by měla být podšívka spíše lehounce menší než je oděv z hlavní látky, u sak a kabátů je to naopak. A právě ruční všití umožňuje míru toho, o kolik bude podšívka volnější, regulovat. Ideální přídavky na švy jsou 2,5 cm, u ramenního švu 4 cm. Nepoužívá se podsádka zadního dílu, takže zadní díl se stříhá včetně šíře podsádky!
Postup u této podšívky se lehce liší kvůli raglánovým rukávům, každopádně pokud chcete vsazovat podšívku ručně, sešijí se pouze obvodové švy(tj. ramenní se nesešívá) a rukávy se všívají zvlášť.

Začátek je ovšem stejný, jako u každé podšívky kabátu. Na zadním středu je potřeba vytvořit sklad pro pohodlné nošení, sešitý pouze v horní části, v úrovni pasu a dolní části. Bohužel jsem zapomněla vyfotit u svého kabátu, takže jen pro představu:

zdroj : Colette Patterns

Při přišívání podšívky do svrchníků paspulku přidávám často, je to takový drobný poslední detail. Paspulku buď můžete koupit hotovou v podobných materiálech jako hotové šikmé proužky nebo si vyrobit sami- ideálně ze šikmého proužku, který složíte napůl a vložíte do něj tenkou šňůrku.
Paspulka se přišívá obyčejným předním stehem na okraje sesazovací linie.

Poté sako či kabát oblečete krejčovské panně, ale rubem nahoru.



A může se začít špendlit:) Podšívku přišpendlete na několika zásadních místech, aby se s ní dobře pracovalo, většinou začínám na zadním průkrčníku pár špendlíky a poté na předním díle odshora dolů. Než se dostanete na předním díle úplně dolů, je potřeba si poradit s materiálem podšívky navíc, který vzniká na dolním okraji. Na dolním okraji podšívku přehnete zároveň s dolním okrajem svrchní látky, ale tento okraj podšívky pak přišijete na horní okraj záložky svrchní látky. Vznikne tak určitý přebytek materiálu, který je důležitý pro pohodlné nošení. Na předním okraji by to ale nevycházelo, proto se na předním dolním okraji vytváří minisklad. Nejdřív tedy došpendlete dolní okraj až k paspulce.


Pak se vraťte ke špendlení předního okraje podšívky na paspulku a vzniklý přebytek látky složte do malého záhybu.


Přichází na řadu ramenní šev. V tomto případě byl ramenní šev součástí středního rukávového švu, což jsem vyřešila nesešitím pouze části tohoto švu. Nejdříve je potřeba našpendlit a předním stehem přišít přední díl na švový přídavek zadního dílu svrchní látky.


Poté se zadní díl přehne přes přední a tak aby původní stehy nebyly vidět, se přes něj přišije.


Podšívka se nejdříve přišívá začišťovacím stehem.


A poté v šíři cca jednoho centimetru perličkovým, což je vlastně takový super krátký zadní steh- stejný jako se používá při ručním všívání zipu. Tím se podšívka zafixuje. Zvlášť u sak a kabátů se mi líbí, když je tento steh kontrastní, proto jsem použila dírkové hedvábí v tmavě šedém odstínu. 


A výsledek:




Fotky celého kabátu najdete na mém facebooku:)

PS: O všívání podšívky klasických rukávů budu psát v pokračování série o klasickém francouzském kabátku na Módním pekle....

 Všechny linie jsem přenesla radélkem vnitřní linie a značky jako směr vlákna nebo linie přehybu klopy jsem ještě zvýraznila fixou. 


Pak už stačí jen vystřihnout a střih si označit- k čemu střih patří a pro koho je(děláte-li střihy pro více osob).