Neříkám, že bych neměla nic z řetězců. I když taky neříkám, že bych si radši všechno nešila sama, ale prostě a jednodušše není čas. Jsem ráda, když za měsíc dokončím jednu věc a když do toho vpadnou požadavky na pánské košile a úkol ušít si svatební šaty, vychází z toho, že poslední věc pro sebe na normální nošení jsem dokončila koncem října. Takže z toho vyplývá, že se bez konfekce nebo šití třetí osobou neobejdu. Třetí osobu nemám po pár špatných zkušenostech chuť a sílu zkoušet, takže se vydávám do řetězcových vod (drobná poznámka, ano, jsou i nezávislí módní návrháři, ale ti většinou šijí do velikosti 40 a i tam někdy bývá problém se zpracováním). Nenakupuju ale za plné ceny a hodně si vybírám, co se kvality týče. Nejčastěji se moje nákupy uskutečňují v obchodech Zara, kde kupuju hlavně saka, hodně dávají do letních sak bavlněné podšívky a jejich zpracování je velmi hezké, Mango, kde se vybičovali  a uvedli novou kolekci pro silnější postavy(začínají na oné velikosti 40) se spoustou nositelného oblečení z dobrých materiálů a vhodných střihů(překlad: šaty a sukně končí u kolen) a poslední značkou je Long Tall Sally, což je firma zaměřující se na vysoké ženy. Rozhodně nehodlám tvrdit, že výše uvedené značky mají VŠECHNO dobré kvality za dobrou cenu, ale spíš, že se mi dost často poštěstí něco takového koupit. A taky netvrdím, že nic z toho, co jsem koupila, nikdy eupravuju. Upravuju a tomuto tématu bych se chtěla dnes věnovat. Naštěstí mám celkem konfekční postavu(až na tu výšku), takže ty úpravy nejsou u každého kusu. Ale například u posledního, podle mě velmi výhodně koupeného, kousku to bylo nutné. Jedná se o šaty s odepínacími ramínky z Manga. Jsou dlouhé, ale pro mě po kotníky, takže je budu i zkracovat na midi délku, ale o tom mluvit nechci.
Chci spíš poukázat na to, co je na nich dobré a proč jsem si je koupila. Vrchní materiál je hedvábný krešovaný žoržet a mají podšívku z polyesteru. Není to ovšem ta hnusná polyesterová podšívka, která se v konfekci zhusta vyskytuje, ale na omak příjemný krep. Střihovou úpravu šaty prakticky nepotřebují a cena za ně po slevě byla více než dobrá. Jako u každých šatů bez ramínek však hrozí jejich sjíždění dolů a nutnost popotahování. Tomu se dá zabránit jedině kosticemi a stabilizačním páskem do pasu. Tyto konkrétní šaty sice kostice obsahovaly, ale pouhé 4 a to ještě nedostatečné délky(kostice by měly končit asi 3-5 mm od horního a pasového švu, tady končí zhruba 2 cm nad pasovým švem).

Šaty bez úprav

Vnitřek šatů bez úprav s již napárnutou podšívkou. Podšívku živůtku tvoří dvě vrstvy.

Vnitřní vrstva, na které jsou přišity dva košíčky. V těchto šatech mají zřejmě za úkol náhradu podprsenkových košíčků, ale ve vysoké krejčovině se tohoto triku používá i u šatů pro hodně velká prsa kvůli lichotivějšímu tvaru. I když jsou šaty plné kostic, je dobré pod ne podprsenku nosit- je to jednoduché, to, co je všité v šatech- ať už kostice či košíčky jsou pro porporu struktury šatů, ale podprsenka pro podporu prsou.

Vnější vrstva s kosticemi. Kostice byly na každé straně dvě  a navíc byly příliš krátké.

Prvním krokem po napárnutí podšívky tedy bylo zbavit se původních kostic. Dalším krokem našití kostic nových. Kostice používané mimo korzetový svět se dají rozdělit do tří skupin: ocelové, plastové nevšívací a plastové všívací. U prvních dvou druhů je potřeba všít do šatů tunýlek a do toho kostici vsunout, u třetího se mou kostice rovnou všít. U hotových šatů je všívání napřímo poněkud problematické, ale u mých šatů to až na středovou přední kostici šlo(tu jsem všila do tunýlku ručně). Tunýlky lze koupit i v metráži, takže není nutné jejich složité vyrábění(pokud tedy nehcete jinou barvu než černou či bílou).
 Kovové kostice jsou trvanlivější, díky spirálové povaze ohebnější do stran, ale navzdory protikorozní povrchové úpravě nelze vyloučit jejich rezavění(jde o ten moment, kdy se kostice zkracuje a nasazují se na ni okrajové paždíky, které chrání ostré okraje- může dojít k porušení právě té povrchové úpravy), plastové kostice lze samozřejmě prát, ale zvlášť ty nevšívací nejsou ohybné do stran. Pro každé šaty je tedy potřeba zvolit trochu jinou strategii- zjednodušeně řečeno do pratelných šatů bych dala kostice plastové, do nepratelných kovové.

Na fotce jsou už šaty s novými kosticemi. Přišila jsem je cik-cak stehem na švové přídavky šatů a to na vnější vrstvu podšívky. Pokud vaše šaty mají jen vrchní látku a podšívku, všít je bude asi lepší na podšívku kvůli protlačování. Ve středu žádný šev není, takže je rukou přišitý tunýlek. A co jsou ty cancoury pokračující pod pás? Díky mojí výšce je pas šatů nad mým pasem a protože pasová stuha musí být v pase, prodloužila jsem kostice o pár cm(budou se ještě zkracovat), aby bylo upevnění skutečně v pase.

To černé, co jde podél švů v oblasti prsou, se nazývá krinolinová páska či soft boning či horsehair braid. Dřív se dělala z koňských žíní, nyní je samozřejmě umělá. Zde jsem použila tři vrstvy spojené opět cik-cakem. Konce jsou obalené podšívkovinou, protože ustřihnuté konce snadno projdou tkaninou a zabodnutí do kůže není moc příjemné. Jsou zde použity pro lepší strukturu košíčků, ale ne tak rigidní, jakou jsou kostice.Přišité jsou opět ke šovvému přídavku, z druhé strany přichycené pár stehy přímo k bočnímu dílu podšívky.

Pokud jste se dostaly až sem, poslední krok je hračka. Jak už jsem psala, pro správnou funkci kostic je jim potřeba dát jakési ukotvení- stuhu do pasu, na kterou se kostice přichytí. Ale o tom až příště :) Upravujete taky konfekci k relativní dokonalosti?

Někdy není lehké najít to správné zapínaní pro současný projekt. Nejsem příliš spokojená s kvalitou knoflíků nabízených v mnou dostupných obchodech, takže občas raději volím knoflíky potahované. Jaké jsou ale možnosti zapínání ještě nenápadnějšího? Jsou to patentky neboli stiskací knoflíky. Někdy ale může být kousek patentky vidět- při pohybu nebo při rozepnutí saka či kabátu. V tomhle případě je vhodné patentku potáhnout kouskem látky. Tato látka by měla být jemná, aby patentka šla zavírat, na druhou stranu však hustě tkaná, aby nedošlo k přílišnému potrhání látky při zavírání a otevírání, ideálními jsou krepdešín či jemný satén.
Samotné potáhnutí knoflíků je velmi jednoduché, jen občas psychicky náročné. A psychická náročnost je nepřímo úměrná velikosti patentky(takže ty 5mm bych asi nepotahovala :) ).
Na potáhnutí potřebujete kromě kousku látky jen jehlu, trochu nitě a patentky příslušné velikosti.


Potom je vhodné vyrobit v látce alespoň drobný otvor na hlavici patentky. Není potřeba přímo děrovačka, otvor lze vytvořit i nůžkami nebo bodcem(ten je dokonce vhodnější), ale tenhle pomocník, kterého seženete v hobby marketech, není nijak drahý a hodí se u více příležitostech(používám ho třeba u ručně šitých knoflíkových dírek).


 Poté uděláte na niti suk a drobným předním/stehovacím stehem obšijete patentku v přiměřené vzdálenosti.


Patice patentky se potahuje obdobně. Důlek v ní se vytvaruje přirozeně při zapínání. Z vlastních zkušeností bych však doporučovala látku na patici upevňovala v zapnutém stavu, aby materiálu nebylo málo a nedošlo k potrhání.
Na hlavici tedy dáme čtvereček látky určený na potáhnutí patice a celou patentku zacvakneme.

Na patici je látka volněji

Potažené patentky jsou jeden z těch detailů, které mohou dodat vašemu kousku punc výjiměčnosti, i když povětšinou jen vnitřní. Ale i to je dost:) Používáte nějaké takové detaily při tvorbě oblečení? A jaké?

Ačkoliv jsem si myslela, že ještě stihnu sérii článků o šití košile, raději jsem se ještě předtím pustila do svých svatebních šatů. Na šaty jsem si koupila hedvábný gazar už při svém výletě do New Yorku. Gazar je látka podobná organze, jen je tkaná ze čtyř vláken. Je to poloprůhledná tkanina s krásným jemným leskem, která dobře drží svůj tvar. Vrchní látka tedy byla sama o sobě povahy poloprůhledné, čemuž bílá barva moc nepřidala :) Jako podkladovou látku jsem na radu Susan Khalje zvolila bavlněný batist, u vlečky organtýn. I podšívka měla dvě vrstvy(kvůli průhlednosti), z hedvábného saténu a tvilu. Naštěstí byly na celé šaty potřeba vždy 4 metry látky šíře 140 cm, takže moje kapsa nemusela tolik vykrvácet, jak to v tuhle chvíli vypadá. Materiál mě vyšel se vším všudy(včetně potažení padesáti knoflíčků atd.) asi na 6 tisíc. Zdá se to hodně, ale za slušné šaty z polyesteru dáte v půjčovně víc. Takže pokud si na vlastnoručně ušité svatební šaty netroufáte, tak si je nechte ušít. A jaké jsou moje rady teď, když se ohlédnu za šitím celé parády?

 1. Pokud to neděláte, rozhodně si ušijte zkušební model a nechte v něm na sebe kouknout někoho, kdo má se šitím velké zkušenosti, nejlépe krejčovou. U mě to byl vedlejší produkt toho, že jsem jela za Anique  učit se tvarování oděvů pomocí páry a zkušební model jsem přibalila s sebou. Ačkoliv jsem měla udělaných pár úprav, tak ještě další 4 nebo 5 Anique provedla.

 2. Pořiďte si a prostudujte předem nějakou publikaci o šití "velkých šatů". Já jsem měla Bridal Couture od Susan Khalje. Nemusíte mít zrovna korzetové šaty, ale najdete tu spoustu tipů pro šití s krajkami, jak udělat spadené rukávky, nebo jak přišít knoflíčky a jejich zapínání a mnohé jiné. Jediné, co jsem nenašla přímo v knize, bylo jak potáhnout patentky(návod mám už nachystaný, tak se můžete těšit). Patentky jsem potahovala v místech, kde mohly být vidět. Například jsem patentkami zapínala vlečku, aby mi tolik nevadila při tanci(předem říkám, že se to neustále odepínalo) a ve chvíli, kdy by se při chůzi obrátila rubem nahoru, byly by vidět ošklivé velké kovové patentky.

Kniha je hodně stará, ostatně už jsem o ní psala zde, takže ji mám pouze na CD. Silně ale uvažuju o tom si ji nechat vytisknout, protože mám radši papírové publikace a tahle se hodí na šití jakýchkoliv společenských šatů.

3. Nepoužívejte na značení kopírovací papír. I když zkusíte, že neprosvítá, může se stát to, co mně. Po vyžehlení prosvítal hrozně, takže jsem polotovar šatů musela prát a zažila si opravdu horké chvilky s výletem do půjčovny, kde jsem zjistila, že šaty jsou drahé, polyesterové, na mě krátké a jiná varianta pro mou postavu než korzet a bolerko není.

4. Pořiďte si hodně levné bílé látky na pokrytí šicího místa a pod krejčovskou pannu(pokud ji nemáte, na tohle je dobré si ji pořídit, doopravdy).

5. Jak i radí Susan Khalje ve výše uvedené publikaci, nejdřív kompletně dokončete sukni včetně záložek i živůtek včetně podšívky a pak teprve všechno spojujte. Boj s metry a metry materiálu je opravdu náročný. Všechno, co lze, dělejte s šaty pověšenými na panně- třeba přišívání záložky sukně, dokončování podšívky(to samozřejmě s šaty obrácenými rubem vzhůru).

Sešívání sukně a živůtku. V tuhle chvíli jsem pracovala zhruba s 16 metry látky.

 6. Pořiďte si silikonový či teflonový nástavec na žehličku. Tu pak můžete nastavit na nejvyšší teplotu s tvorbou velkého množství páry a přitom si nespálíte látku, ani ji nijak neolesknete. Je potřeba vše nejdřív vyzkoušet a i to rozžehlování švů!

7. Začněte včas, ať máte prostor na dodělání detailů jako úchyty na ramínka podprsenky, pásek do pasu, aby váha sukně nebyla jen v ramenou(nezbytně nutné pro korzetové živůtky, živůtky se spadenými rameny, u kterých je také potřeba výztuha kosticemi, aby držely).

8. Vyhraďte si hodně času na žehlení. Já jsem šaty žehlila 2 x 2 hodiny, následují fotky jsou po prvním žehlení. Pokud nevyjíždíte ve svatebním z domu, ale stejně jako já se připravujete v místě samotné svatby, pořiďte si i dostatečně velký obal na šaty.

9. Připravte se na otázky od ostatních, jak daleko jste se svatebními šaty, poznámky "já ti to říkala, že je nemáš šít a zrovna z hedvábí!". O to víc si pak užijete svoji hvězdnou chvilku :)

Šaty po prvním žehlením

Šaty se zapínají na 45 knoflíčků. Jejich zapínání trvalo 8 minut, tak jsem si dovolila šaty vyfotit nezapnuté.

Detail ještě nedokončeného zapínání

Takže pokud toužíte po tom, si ušít svatební šaty či velkou večerní, směle do toho, štěstí přeje odvážným!